Inkarceron - Catherine Fisherová, recenze

Tahle recenze už se tady jednou - kdysi dávno - objevila. To jsem ale ještě neměla tušení, že se kniha bude překládat, nebo že se dokonce dostanu k její Reading Copy. Tohle je její trochu upravená, v mnohém však stejná verze, jejíž délka se mi tak trochu vymkla z rukou. Kniha si to ovšem zaslouží.


Název: Inkarceron (Inkarceron, #1)

Z anglického originálu: Incarceron (Incarceron, #1)

Autor: Catherine Fisherová

Rozsah: 368 stran

Datum vydání (cz): 3. květen 2011

Datum vydání (eng): květen 2007

Nakladatelství: Knižní Klub

Oficiální česká anotace a knižní trailer
Listování v knize - první kapitola

~Imagine...

Představte si vězení tak obrovské, že obsahuje cely a chodby, lesy, města a moře. Představte si vězně, který si nic nepamatuje, ale je si jist, že přišel Zvenčí – ačkoli vězení bylo zapečetěno již před staletími a unikl z něj pouze jeden jediný muž.

Představte si dívku žijící na zámku, ve společnosti ze 17. století, kde je čas zapovězen, ve světě, který je řízen počítači, odsouzenou k dohodnutému sňatku, zapletenou do plánu na atentát, který ji děsí, ale zároveň po něm touží.

Jeden je Vevnitř, jeden Venku.
Oba jsou uvězněni.
Představte si Inkarceron.

 

~Kde se stala chyba

Inkarceron je futuristické vězení, je to experiment, který se vymkl kontrole. Měl to být ráj, kde by jeho obyvatelé žili v míru, kde by nikdy netrpěli nedostatkem či hladem, kde by vzdělání bylo dostupné pro všechny. Žili by tam šťastně až do smrti. Namísto toho je to temné zaostalé místo plné krutosti, kde spolu potomci prvních vězňů, shlukující se do četných klanů a národů, bojují. Kradou, líčí na sebe pasti, vraždí se... Někde se totiž stala chyba. Inteligentní vězení se vymklo kontrole a nedá se ovládat. Žije svým vlastním životem, je nemilosrdné a s vězni si pohrává. Recykluje veškerou živou hmotu a přetváří ji v nové bytosti, stvoření někdy organická, někdy s částmi z elektronických obvodů.

~Hvězdy - legendy podzemí

Sedmnáctiletý Finn se před třemi lety probudil v jedné z cel a nepamatuje si nic ze svého předchozího života. Všichni jej považují za Syna vězení, hybrida zrozeného v jedné z cel. Ale on si je jistý tím, že přišel zvenčí, že není od narození vězněm jako všichni ostatní. Pronásleduje ho jedna prchavá vzpomínka na život Venku pod hvězdami. Mívá záchvaty, ve kterých vidí jediného muže, o němž legendy praví, že z Inkarceronu uprchl. Finn sní o tom, dostat se Ven. Uprchnout. 

~Intriky a sliby

Claudie je dcera dozorce vězení. Svět Venku se řídí Protokolem. Protokol zakazuje veškerý pokrok, nutí lidi žít ve světě hrajícím si na 17. století. Odmala je zaslíbena následníkovi trůnu, dostalo se jí nejlepšího vzdělání, aby byla připravena jednoho dne vládnout celé Říši. Claudie se však nechce smířit s životem ve zlaté kleci, nechce být loutkou královny či svého otce a snaží se sňatku vyhnout, snaží se přijít na to, kde se vězení nachází a jak z něj dostat chlapce jménem Finn, se kterým může komunikovat za pomoci křišťálového klíče, který našla v otcově pracovně.

~Moderní středověk

Inkarceron je čistokrevné, klasické, dystopické fantasy. Složité a rozsáhlé jako samotné vězení, které popisuje. Kniha je nabitá akcí, ani chvíli nenudí; přečetla jsem ji jedním dechem. Přestože se střídají dva vypravěči, dva ze začátku samostatné příběhy, oba mně bavily a byly odměřeny přesně tak, aby se doplňovaly a nechávaly vás v napětí jen nezbytně nutnou dobu. Kniha je zvláštním mixem středověkých dobových scén a kulis a nadčasové technologie. Najdete zde krvelačné bandity, otroky, šarvátky s meči ale zároveň také supermoderní vynálezy, hologramy, boje při nich se používá skutečný... ehm ... plamenomet.

~Akce a postavy

Postavám nechybí určitá hloubka, jsou zajímavé, nemůžou vám být lhostejné, přestože některé bude mít rádi více, některé méně. Víte co od nich očekávat a zároveň v čem jsou nevypočitatelní. A právě tato hloubka jejich charakteru mohla být více využita a prozkoumána, lépe využita. Myslím, že padla za oběť akci, kterou je celá kniha protkána – tyto dvě složky mohly být rozhodně lépe vyváženy. Čtivost tím však nijak podstatně neutrpěla, každá postava měla v příběhu své místo a jejich zajímavě rozehrané osudy mají výborný potenciál do budoucna.

~Mínusy a hlavně plusy

Drobná výtka patří i některým nekonvenčním vynálezům. Přestože je opravdu zajímavé sledovat kontrast zaostalého světa se světem technologie, některé vynálezy se zdají být až moc přitažené a za vlasy, podezřele všehoschopné a jejich funkčnost není dostatečně dovysvětlena. Když už je autorka používat, měla jejich popisu věnovat stejnou péči jako ostatním aspektům příběhu. Ale to je jen drobnost, které si možná ani nevšimnete, pokud se na ni přímo nezaměříte. Styl psaní je vyzrálý a přirozený, příležitostně nechybí nápadité neologismy. Krátké úryvky z fiktivních literárních děl či dopisů, souvisejících s příběhem, uváděné na začátku každé kapitoly, zajímavě dotvářejí atmosféru celého vyprávění. 

~Výzva pro čtenáře

Ke čtení Inkarceronu je třeba pořádná dávka představivosti, především co se týče samotného vězení. Ačkoli je popis okolí dostatečný, prostředí je natolik různorodé a cizokrajné, že se vám z něj může tak trochu zamotat hlava. Vždy vidíte jen tu část vězení, kterou vám autorka zrovna ukázat chce, spojitosti si již musíte vytvořit sami. A samotný koncept vězení, které je tak rozlehlé a zdánlivě nekonečné, že nikdo neví kde je mu konec, je tak trochu výzva. Nakonec se opravdu dozvíte, kde se Inkarceron nachází, ale toto zjištění vás jen zmate o trochu víc.

~Deus ex machina

V knize je hned několik zvratů, které v nejmenším nemůžete očekávat, celý příběh a jeho další směřování vychýlí ze zaběhnutých kolejí a zanechá vás stát s otevřenou pusou. Jak už jsem říkala, o akci v knize není nouze, tempo je svižné, nikdy se nestane, že by postavy jen tak někde postávaly a čekaly na boží zásah - ten na sebe nikdy nenechá dlouho čekat. A právě kvůli tomu se může místy zdát, že jsou některé události až trochu moc "osudové" nebo že je svět zhýčkané Cladie maličko naivní. Ale to jsou jen malé vady na kráse.

 ~Slovo závěrem

Vemli povedená, výborně napsaná a nápaditá kniha, která mě moc mile překvapila a kterou bych doporučila všem fanouškům dystopického či klasického fantasy - a nejen jim. Určitě si zaslouží místo ve vašich knihovničkách.

~Míří na stříbrná plátna
Koncem roku 2012 se zřejmě dočkáme filmového zpracování této knihy a podle posledních informací v hlavních rolí Finna a Claudie uvidíme Taylora Lautnera a Emmu Watson. Ať už tato dvojice společně působí jakkoli prazvláštním dojmem, podle mě by to vůbec nemuselo dopadnout špatně.

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~

Toto je recenze psaná v prosinci 2010 v rámci Xmas Reading Challenge - původní verze recenze.

Pro českou verzi knihy byla do této podoby upravena v dubnu 2011.

[Credits:Úvod je mým překladem textu z originálního přebalu
images: Sunken Prison by jbsc, Life in a golden Cage by Nataraj Metz,
Zeppelin by erenarik, Incarceron Banner by Liliah]