Intriky - Anna Godgersenová, recenze

 

Název: Intriky (Luxus, #2)
Z anglického originálu: Rumors (Luxe, #2)
Autor: Anna Godbersenová
Rozsah: 296 stran
Datum vydání: červen 2008 (ENG) září 2011 (CZ)
Nakladatelství: BB Art

Kniha ke koupi a oficiální anotace k přečtení na stránkách nakladatelství BBArt

Život v přepychu.
Pravá láska.
Falešní přátelé.
Skandální pomluvy.
Vítejte zpátky na Manhattanu v roce 1899.

 
~ Intro

Pokračování společenského románu románu Anny Godbersenové slibuje vše, co může život v lepší společnosti nabídnout. Přesněji řečeno spíše veškeré nástrahy, které na newyorskou smetánku na sklonku devatenáctého století čekají.

~ Resumé - v minulém díle jste viděli

Příběh navazuje přesně tam, kde jsme postavy zanechali v Luxusu. Drahá Elizabeth zinscenovala svou smrt a vydala se za svým milým do Kalifornie, její nic netušící pozůstalý snoubenec Henry se nenápadně zajímá o to, jak dlouho po smrti jeho drahé polovičky je přípustné zajímat se o jiné ženy a nepřestává toužit po její mladší sestře Dianě. Diana pro změnu sabotuje veškeré pokusy své matky o to dobře ji provdat a v duchu se již vidí coby mladá paní Schoonmakerová – co na tom, že by se tak vlastně stala náhradnicí své starší sestry Elizabeth. Společenský protokol je však neúprosný a sám Henry si začíná uvědomovat, že jim v cestě stojí hned několik překážek.

~ Cesty domů a jiné pošetilosti

Elizabeth si zatím pomalu zvyká na prostý život po boku Williama, který sice tvrdě dře, aby jí zajistil stejné postavení, na jaké je zvyklá, ale to vše je zatím v nedohlednu. A to i přesto, že finanční situace Hollandových je špatná, jako nikdy předtím. Paní Hollandová chřadne steskem po dceři a Diana se musí snížit k tomu prodávat informace pisálkovi od novin. Netrvá dlouho a Elizabeth nemůže jinak a vydává se zpět na Manhattan, aby se pokusila napravit, co svým odchodem napáchala. Společenskými rubrikami však již dlouho kolují zvěsti o tom, že nejjasnější newyorská hvězda snad přece jen nezemřela… Teprve její příjezd vyvolá pořádnou bouři, která nenechá kámen na kameni.

~ Co se povídá...

Český překlad již v samotném názvu slibuje především úklady a pletichy - jednoduše intriky. Ten originální je však, troufám si říct, mnohem výstižnější – „rumors“ se překládají jako zvěsti, fámy, či dohady. A ty jsou právě alfou i omegou celé knihy. Nečekejte žádné složité ďábelské plány a hanebné podvody. Všechno se děje nenápadně a poměrně jednoduše, většinou na společenské úrovni. Veškerému dění kralují stejně jako minule domněnky ve společenských rubrikách a ústním podáním šířené klepy. To vše se šíří jako lesní požár. Úlohy hlavních intrikánek se ujímají zhrzená Penelopa Heyesová, která se nepřestává snažit lapit do své sítě stále ještě nezadaného Henryho, a bývalá služka Lina Broudová, která si na život v přepychu rychle zvykla a jen tak se jej vzdát nehodlá.

~ Atmosféra není všechno

Stejně jako minule na čtenáře z každé stránky dýchá tehdejší atmosféra, téměř při každé scéně si dokážete vybavit, co má kdo na sobě a v jakých interiérech se pohybuje. To vše nenásilnou formou, která se vyhýbá dlouhým nesrozumitelným popisným odstavcům. Pokud patříte mezi milovníky historicky laděných společenských románů, kde hlavní roli hraje nešťastná láska, v Intrikách se určitě najde stejně jako předtím v Luxusu. Pokud jste náročnějším čtenářem, který si více potrpí na hloubku a sílu příběhu, začtete se jen s obtížemi a nezbude vám než brouzdat po povrchu. Pohnuté avšak uspěchané zakončení vás rozhodně nechá stát s otevřenou pusou a může způsobit hned několik i velmi protichůdných reakcí. Tou nejpřijatelnější může být zadostiučinění, že autorka konečně šla s pravdou ven a přiznala, o koho že v celé trilogii celou dobu vlastně šlo. Jinak to vysvětlit nelze.

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~
[credits: úryvky - pochází z oficiálního překladu, images: El Color del Arcoiris, isabella&filippa on weheartit] 

Inkarceron - Catherine Fisherová, recenze

Tahle recenze už se tady jednou - kdysi dávno - objevila. To jsem ale ještě neměla tušení, že se kniha bude překládat, nebo že se dokonce dostanu k její Reading Copy. Tohle je její trochu upravená, v mnohém však stejná verze, jejíž délka se mi tak trochu vymkla z rukou. Kniha si to ovšem zaslouží.


Název: Inkarceron (Inkarceron, #1)

Z anglického originálu: Incarceron (Incarceron, #1)

Autor: Catherine Fisherová

Rozsah: 368 stran

Datum vydání (cz): 3. květen 2011

Datum vydání (eng): květen 2007

Nakladatelství: Knižní Klub

Oficiální česká anotace a knižní trailer
Listování v knize - první kapitola

~Imagine...

Představte si vězení tak obrovské, že obsahuje cely a chodby, lesy, města a moře. Představte si vězně, který si nic nepamatuje, ale je si jist, že přišel Zvenčí – ačkoli vězení bylo zapečetěno již před staletími a unikl z něj pouze jeden jediný muž.

Představte si dívku žijící na zámku, ve společnosti ze 17. století, kde je čas zapovězen, ve světě, který je řízen počítači, odsouzenou k dohodnutému sňatku, zapletenou do plánu na atentát, který ji děsí, ale zároveň po něm touží.

Jeden je Vevnitř, jeden Venku.
Oba jsou uvězněni.
Představte si Inkarceron.

 

~Kde se stala chyba

Inkarceron je futuristické vězení, je to experiment, který se vymkl kontrole. Měl to být ráj, kde by jeho obyvatelé žili v míru, kde by nikdy netrpěli nedostatkem či hladem, kde by vzdělání bylo dostupné pro všechny. Žili by tam šťastně až do smrti. Namísto toho je to temné zaostalé místo plné krutosti, kde spolu potomci prvních vězňů, shlukující se do četných klanů a národů, bojují. Kradou, líčí na sebe pasti, vraždí se... Někde se totiž stala chyba. Inteligentní vězení se vymklo kontrole a nedá se ovládat. Žije svým vlastním životem, je nemilosrdné a s vězni si pohrává. Recykluje veškerou živou hmotu a přetváří ji v nové bytosti, stvoření někdy organická, někdy s částmi z elektronických obvodů.

~Hvězdy - legendy podzemí

Sedmnáctiletý Finn se před třemi lety probudil v jedné z cel a nepamatuje si nic ze svého předchozího života. Všichni jej považují za Syna vězení, hybrida zrozeného v jedné z cel. Ale on si je jistý tím, že přišel zvenčí, že není od narození vězněm jako všichni ostatní. Pronásleduje ho jedna prchavá vzpomínka na život Venku pod hvězdami. Mívá záchvaty, ve kterých vidí jediného muže, o němž legendy praví, že z Inkarceronu uprchl. Finn sní o tom, dostat se Ven. Uprchnout. 

~Intriky a sliby

Claudie je dcera dozorce vězení. Svět Venku se řídí Protokolem. Protokol zakazuje veškerý pokrok, nutí lidi žít ve světě hrajícím si na 17. století. Odmala je zaslíbena následníkovi trůnu, dostalo se jí nejlepšího vzdělání, aby byla připravena jednoho dne vládnout celé Říši. Claudie se však nechce smířit s životem ve zlaté kleci, nechce být loutkou královny či svého otce a snaží se sňatku vyhnout, snaží se přijít na to, kde se vězení nachází a jak z něj dostat chlapce jménem Finn, se kterým může komunikovat za pomoci křišťálového klíče, který našla v otcově pracovně.

~Moderní středověk

Inkarceron je čistokrevné, klasické, dystopické fantasy. Složité a rozsáhlé jako samotné vězení, které popisuje. Kniha je nabitá akcí, ani chvíli nenudí; přečetla jsem ji jedním dechem. Přestože se střídají dva vypravěči, dva ze začátku samostatné příběhy, oba mně bavily a byly odměřeny přesně tak, aby se doplňovaly a nechávaly vás v napětí jen nezbytně nutnou dobu. Kniha je zvláštním mixem středověkých dobových scén a kulis a nadčasové technologie. Najdete zde krvelačné bandity, otroky, šarvátky s meči ale zároveň také supermoderní vynálezy, hologramy, boje při nich se používá skutečný... ehm ... plamenomet.

~Akce a postavy

Postavám nechybí určitá hloubka, jsou zajímavé, nemůžou vám být lhostejné, přestože některé bude mít rádi více, některé méně. Víte co od nich očekávat a zároveň v čem jsou nevypočitatelní. A právě tato hloubka jejich charakteru mohla být více využita a prozkoumána, lépe využita. Myslím, že padla za oběť akci, kterou je celá kniha protkána – tyto dvě složky mohly být rozhodně lépe vyváženy. Čtivost tím však nijak podstatně neutrpěla, každá postava měla v příběhu své místo a jejich zajímavě rozehrané osudy mají výborný potenciál do budoucna.

~Mínusy a hlavně plusy

Drobná výtka patří i některým nekonvenčním vynálezům. Přestože je opravdu zajímavé sledovat kontrast zaostalého světa se světem technologie, některé vynálezy se zdají být až moc přitažené a za vlasy, podezřele všehoschopné a jejich funkčnost není dostatečně dovysvětlena. Když už je autorka používat, měla jejich popisu věnovat stejnou péči jako ostatním aspektům příběhu. Ale to je jen drobnost, které si možná ani nevšimnete, pokud se na ni přímo nezaměříte. Styl psaní je vyzrálý a přirozený, příležitostně nechybí nápadité neologismy. Krátké úryvky z fiktivních literárních děl či dopisů, souvisejících s příběhem, uváděné na začátku každé kapitoly, zajímavě dotvářejí atmosféru celého vyprávění. 

~Výzva pro čtenáře

Ke čtení Inkarceronu je třeba pořádná dávka představivosti, především co se týče samotného vězení. Ačkoli je popis okolí dostatečný, prostředí je natolik různorodé a cizokrajné, že se vám z něj může tak trochu zamotat hlava. Vždy vidíte jen tu část vězení, kterou vám autorka zrovna ukázat chce, spojitosti si již musíte vytvořit sami. A samotný koncept vězení, které je tak rozlehlé a zdánlivě nekonečné, že nikdo neví kde je mu konec, je tak trochu výzva. Nakonec se opravdu dozvíte, kde se Inkarceron nachází, ale toto zjištění vás jen zmate o trochu víc.

~Deus ex machina

V knize je hned několik zvratů, které v nejmenším nemůžete očekávat, celý příběh a jeho další směřování vychýlí ze zaběhnutých kolejí a zanechá vás stát s otevřenou pusou. Jak už jsem říkala, o akci v knize není nouze, tempo je svižné, nikdy se nestane, že by postavy jen tak někde postávaly a čekaly na boží zásah - ten na sebe nikdy nenechá dlouho čekat. A právě kvůli tomu se může místy zdát, že jsou některé události až trochu moc "osudové" nebo že je svět zhýčkané Cladie maličko naivní. Ale to jsou jen malé vady na kráse.

 ~Slovo závěrem

Vemli povedená, výborně napsaná a nápaditá kniha, která mě moc mile překvapila a kterou bych doporučila všem fanouškům dystopického či klasického fantasy - a nejen jim. Určitě si zaslouží místo ve vašich knihovničkách.

~Míří na stříbrná plátna
Koncem roku 2012 se zřejmě dočkáme filmového zpracování této knihy a podle posledních informací v hlavních rolí Finna a Claudie uvidíme Taylora Lautnera a Emmu Watson. Ať už tato dvojice společně působí jakkoli prazvláštním dojmem, podle mě by to vůbec nemuselo dopadnout špatně.

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~

Toto je recenze psaná v prosinci 2010 v rámci Xmas Reading Challenge - původní verze recenze.

Pro českou verzi knihy byla do této podoby upravena v dubnu 2011.

[Credits:Úvod je mým překladem textu z originálního přebalu
images: Sunken Prison by jbsc, Life in a golden Cage by Nataraj Metz,
Zeppelin by erenarik, Incarceron Banner by Liliah]

Smečka - Andrea Cremerová, recenze

Název: Smečka (Smečka , #1)

Z anglického originálu: Nightshade (Witches War, #1)

Autor: Andrea Cremerová

Rozsah: 400 stran

Datum vydání aj/cz: říjen 2010 / 1. dubna 2011

Nakladatelství: Knižní Klub

Oficiální česká anotace

První strany k přečtení

~Tak trochu jiná hierarchie

Střední škola, kterou šestnáctiletá Calla Torová navštěvuje, není tak docela obyčejná. Studenti se tam rozdělují do několika skupin: na vlkodlaky, kteří se nazývají Ochránci, na Strážce, vládnoucí magickými schopnosti a ovládající jednotlivé smečky, a na obyčejné lidi, kteří sice nemají ponětí, co jsou jejich spolužáci zač, ale přesto si od nich udržují patřičný odstup. A pak jsou tady ještě Hledači, zběhlí Strážci, kteří se snaží své bývalé bratry zničit. Zní to možná složitě, ale počáteční zmatky se po pár kapitolách vyjasní a zanedlouho již tolik tápat nebudete.

~Jsme si souzeni

Vlkodlačka Calla ze smečky Naightshade (Noční stín) je zaslíbena Renierovi ze smečky Bane (Zhouba) – v den svých sedmnáctých narozenin se mají vzít a založit novou smečku. Calla je své smečce  Nightshade, stejně jako svým pánům Strážcům, zcela věrná a se svým osudem je smířená - lamač dívčích srdcí Ren ji vlastně velmi přitahuje, tak proč by se domluvenému sňatku měla vzpouzet? To vše se změní, když v horách zachrání před útokem medvěda člověka Shaye. Tuto událost se Calla snaží ze všech sil utajit, protože Shayovou záchranou porušila zákon smečky. A toto její provinění, ji ještě chvíli pronásledovat bude, protože Shay je jejím novým spolužákem a neustále ji vyhledává. Najednou už ji to netáhne pouze k Renovi, ale i k troufalému Shayovi, který se ji snaží přesvědčit, že by se spíše než rozkazy svých pánů měla řídit svým srdcem. Srdcem, které začíná bušit v rytmu: Shay. Shay. Shay. To ráno v horách brzy nebude jedinou situací, při které poruší zákony smečky.

~Milostné drama

Hádáte správně - máme tady milostný trojúhelník Ren - Calla - Shay. Ale právě tahle skutečnost mi byla nejvíc proti srsti; v jedné kapitole se Calla snaží nepodlehnout svůdnému Renovi – nutno dodat že většinou neúspěšně – v druhé kapitole už je v náručí Shaye a obrazně řečeno vzlyká nad svým předurčeným osudem Renovy družky, aby posléze opět skončila v náručí toho druhého. A tak to je pořád dokola. Zřetelně jsem z knihy cítila, že Calla upřednostňuje Shaye, ale nebylo mi jasné proč. Na Shayovi nebylo kromě troufalosti pochybovat o rozhodnutích smečky nic zajímavého, čím by mě zaujal. Měla jsem dojem, že sama Calla by o něj ani pohledem nezavadila, kdyby nepředstavoval ono zakázané ovoce, které nikdy nemůže mít. Scény, které měly nějaký náboj a bavily mě, byly především ty mezi Callou a Renem.

~Když přemíra dialogů zabije dialogy

Asi nejvíce jsem se pozastavovala nad stylem psaní - z knihy bylo poznat, že se jedná o autorčin debut a že si se slovy ještě tak úplně nerozumí – její psaní na mě působilo hrozně jednoduše a někdy až neohrabaně. Častokrát mě třeba překvapil výraz, že „Calla do někoho strčila čumákem“ nebo jemu podobný. Mít vlčí atributy sice není u vlkodlačky nijak výjimečné, jenomže autorka se někdy vůbec neobtěžovala proběhlou transformaci zmínit. Vlci se v téhle knize mění v lidi a naopak jak se jim jen zachce, často i několikrát za sebou (a včetně oblečení). Proto se nesmíte divit, když Calla znenadání zatouží „kousnout někoho do lopatky“. Otevřete-li knihu namátkou na jakékoli straně, jen výjimečně narazíte na takovou, která by více než z poloviny nebyla tvořena přímou řečí. Celá kniha je stavěna na dialozích, což by za jiných podmínek vůbec nevadilo, jenomže spousta z nich je o ničem a příběh většinou vůbec neposouvají nikam dopředu.

 

~Slovo závěrem

Ačkoli oceňuji snahu vytvořit zajímavou vlčí mytologii, kombinovanou s magií a filozofií, popisovaný svět mě úplně nepřesvědčil. Dramatické scény mohly být dotaženy a využity lépe, u těch romantický zase více převažovalo fyzično. Na štíru je to i s originalitou, pokud někdo znáte film či knihu Krev jako čokoláda (Blood and Chocolate), budou vám některé motivy velmi povědomé. O předvídatelnosti  některých událostí ani nemluvě. Pokud ale máte rádi vlčí témata, zakázané lásky a silné hlavní hrdinky, může to být ta pravá kniha přesně pro vás; můj šálek kávy to nebyl.

 

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~

[Credits: images: wolf by ~Yorvig ]

~Knižní trailer

Nádherné bytosti - Kami Garciová a Margaret Stohlová, recenze

Název: Nádherné bytosti
(Kronika prokletých zaklínačů, #1)
Z anglického originálu: Beautiful Creatures
(Caster Chronices, #1) 
Autor: Kami Garciová a Margaret Stohlová
Rozsah: 509 stran
Datum vydání aj/cz: prosinec 2009 / 8. dubna 2010
Nakladatelství: Knižní Klub

Oficiální anotace
Listování v knize - první kapitola

~Intro

K. Garciová, Margaret Stohlová

Tak se mi více než po roce do rukou dostala kniha, tehdy debutujícího autorského dua, Kami Garciové a Margaret Stohlové. Ačkoli jsem tehdy s hodnocením knihy – tehdy čtené v originále - hodně váhala, nakonec ve mně zvítězily pozitivní dojmy. Rok je ovšem dlouhá doba, mám za sebou spoustu jiného kvalitního čtení, a když jsem si ke knize, tentokrát psané v češtině, opět sedala, byla jsem trochu na pochybách, jestli se mé prvotní nadšení bude opakovat. A světe div se, ačkoli jsem věděla, jak příběh dopadne a jaká překvapení na mě čekají, na čtení jsem se vždycky znovu těšila, dokonce jsem knize dávala přednost před třemi dalšími, novými, momentálně rozečtenými. A protože je pro mě při hodnocení kritérium „znovučitelnosti“ jedno z nejdůležitějších, svého tehdejšího nadprůměrného hodnocení se budu držet i tentokrát.

~Tam, kde se zastavil čas

Ethan celý svůj život prožil v malém městečku v Jižní Karolíně, kde jako by se zastavil čas. Místní stále velmi lpí na minulosti a jsou pyšní na roli, kterou jejich rodiště sehrálo ve válce severu proti jihu. Jen pramálo je vyvádí z míry, že jih v tomto konfliktu, který přerostl v krvavou občanskou válku, reprezentovali tu „špatnou“ stranu.  V Gatlinu každý každého zná a na všechny nově příchozí se místní dívají skrz prsty, pokud náhodou nemůžou svým rodokmenem doložit, že mají v rodině nějakého slavného vojáka Konfederace. A přesně s takovýmto přístupem se setkává Lena Duchannesová, která se zrovna přistěhovala ke svému strejdovi, kterého nikdo z místních už roky neviděl a o kterém kolují prazvláštní zvěsti. Ethan na předsudky ovšem netrpí, a když zjistí, že Lena, kterou nikdy v životě neviděl, je dívkou, o které se mu už celé měsíce zdá, je odhodlaný sblížit se s ní a pomoci jí. Chce zjistit co je zač, spřátelit se s ní... a možná i něco víc. Jenomže odtažitá Lena pře ním něco skrývá: její rodina vůbec není obyčejná, náhlé změny v počasí jsou až příliš podezřele závislé na její náladě a čísla, která si dennodenně píše na ruku něco znamenají. Něco odpočítávají. Co se stane za 156 dní?

"Některé lásky jsou předurčené.

Některé jsou prokleté.

Byla jedna kletba.

Byla jedna dívka.

A úplně na konci byl hrob."

~Klučícíma očima

Kniha Nádherné bytosti je typickou romancí, držící se osvědčeného vzorce: smrtelník + jeho nadpřirozenými silami vládnoucí protějšek = osudová láska plná překážek. Ve spoustě ohledů je však netypická. První věcí, která knihu od tuctů ostatních odlišuje, je vypravěč, kterým je šestnáctiletý Ethan. Vidět knihu s takovýmto tématem očima kluka se jen tak nepoštěstí a byla to příjemná, osvěžující změna. Když je tenhle kluk navíc čestný, hodný, citlivý a udělala by pro vás cokoli na světě, začnete si až říkat, jestli to vůbec může být pravda? Já jsem optimistka, a proto existenci tohoto přírodního úkazu nevylučuju; Ethan mi byl sympatický, tečka.

~O tenké linii mezi přátelstvím – a tím druhým

Moc se mi líbilo, jak se Ethan a Lena navzájem poznávali, nic nebylo uspěchané, v začátcích jejich přátelství bylo všechno, co tam být mělo, nejistota, nervozita, trapné chvilky... to všechno k tomu patří. Ačkoli se tento pár řadí do kategorie spřízněných duší, nebyla to jen další nezajímavá tuctová láska na první pohled. Jejich sbližování působilo přirozeně a velmi mile. Pokud byste ale čekali nějaké hodně popisné žhavé chvíle, asi byste byli zklamaní, kvality tohoto milostného příběhu spadají do trošičku jiné kategorie. Právě proto, že tihle dva, přestože byli oba svým způsobem výjimeční, na mě působili jako docela obyčejní teenageři, kteří vlastně tak docela netuší, kam patří, na mě jejich příběh působil  velmi bezprostředně.

"Nejsi jediný, kdo se zamiloval"

~Co se povedlo

Silnými stránkami příběhu bylo již od začátku vykreslení prostředí a atmosféry. Tajemno a tíživá atmosféra provázely knihu od začátku do konce a dějovost neutrpěla ani postupným soustřeďováním na ústřední dvojici. Hlavní dějová linie se nenápadně ale neodvratitně vine napříč celou knihou a je doplňována řadou menších konfliktů a událostí; každou chvíli se něco děje, což je dobře, protože kniha popisuje časové období téměř půl roku (proto ta délka 500 stran).
V příběhu mají své místo kromě magie i snové sekvence, mnohé literární odkazy a narážky, ale především reference na poezii, kterou Lena tak ráda píše, a také retrospektivně vyprávěný příběh o Ethanových a Leniných předcích za občanské války, 

~Slovo závěrem

Nádherné bytosti jsou originálním a tajuplným, přesvědčivě napsaným příběhem, s hezky vykreslenými postavami, působivou atmosférou a zajímavým zvratem na konci.

 

~Bonus

V knize je často zmiňována píseň "16 měsíců". Ta opravdu existuje, byla vytvořena přímo jako doprovod ke knize a v obou jejích verzích si ji můžete poslechnout nebo stáhnout na oficiálních stránkách M.Stohl a K. Garcia (úplně dole)

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~
[Credits: obrázky: oficiální česká obálka Knižního klubu,  Falling by ~KittyNamedAlly, Vania S, Novel Novice,
trailer: VLC prodictions]

Leviatan - Scott Westerfeld, recenze

Název: Leviatan
Z anglického originálu: Leviathan
Autor: Scott Westerfeld
Rozsah: 446 stran
Datum vydání aj/cz: říjen 2009 / 7. březen 2010
Nakladatelství: Knižní Klub 

• v předprodeji je kniha k dostání TADY  - zároveň je zde také k přečtení oficiální anotace a první kapitola
• anglický trailer můžete zhlédnout TADY

~V hlavní roli Steampunk

Scott Westerfeld je co se týče sci-fi mistr svého oboru a pokud o tom ještě někdo pochybuje, steampunkový Leviatan jej o tom přesvědčí. Podstatou dnes stále více populárního steampunkového žánru je snaha mísit budoucnost s minulostí a v Leviatanovi Westerfeld takříkajíc použil všechny své zbraně. Svůj příběh zasadil do Evropy počátku dvacátého století – do období těsně předcházejícímu první světovou válku – události té doby maličko pozměnil, uspíšil vývoj vědy a technický pokrok, válčící mocnosti vyzbrojil fantastickými stroji a ještě fantastičtějšími zvířaty a na politickém pozadí rozehrál dobrodružný příběh, který své čtenáře vezme na cestu napříč celou Evropou.

~Sci-fi očima Středoevropana

Fantastických prvků v současné americké literatuře najdeme spoustu, ale Leviatan je výjimečný tím, že jeho děj je zasazen do střední Evropy, v dáli je vidět světla stověžaté Prahy a hlavní protagonista , patnáctiletý Alek, je dokonce potomkem české šlechty. Dvě soupeřící strany jsou ozbrojeny nápaditými chodícími či létajícími stroji, na straně Industriálů, a uměle stvořenými živočichy, poskládanými z kousků DNA různých zvířat, na straně Darwinovců. Westerfeld je pro mě jakýmsi Leonardem da Vinci moderní doby, jeho vynálezy vždycky dávají smysl, jsou výborně promyšlené a fascinující. Alternativní svět, který je v knize prezentován, je dostatečně neokoukaný, aby vás bavilo se do něj začíst, ale zároveň je stejnou měrou přirozený a není problém se do něj vžít a ztratit se v něm. 

~Dějepis zábavnou formou

Já osobně jsem nikdy dějepis nijak zvlášť ráda neměla, ale tak, jak jsou pozměněné historické události líčeny zde, jsem s ním neměla problém, a dokonce mě bavil. Hlavní zápletka je docela úzce propojena s politikou a diplomacií jednotlivých do války zatažených zemí, ale nezabíhalo se nijak zvlášť do detailů a vždycky to bylo vysvětleno přehledně a nenásilně, přiměřeně věku cílových čtenářů. To je na jednu stranu dobře, na stranu druhou by trochu složitější politicko-historické pozadí bylo neuškodilo. Kniha je nabitá akcí a to téměř od první strany. Jedna bitva střídá druhou, až Industriálové nestíhají nabíjet své kulomety a Darwinovci nabíjet – pardon, krmit své bojové netopýry. Akce jsou vždycky svižné, dramatické a jejich vývoj je nevypočitatelný, každičký detail dobře promyšlený. 

~Kdo si získal sympatie

Postav, kterým by se v příběhu věnoval prostor, bylo jen několik, zato byly každá jinačí a něčím osobitá. Nelegitimní potomek arcivévody Františka, Princ Alexandr, který je na útěku před lidmi, zodpovědnými za smrtí svých rodičů, byl podle mě nejlépe rozvinutou postavou, která v knize prošla určitým vývojem. Nepostrádá kvality, které bychom u mladého šlechtice čekali, je čestný a ušlechtilý za všech okolností a pokud by vám některá z postav měla být sympatická, bude to právě on. Deryn Sharpová, ani ne patnáctiletá vzduchoplavkyně, která se v převleku za kluka přidala k posádce Leviatana – obrovité létající vzducholodi / velryby, tvořící jeden veliký úžasný ekosystém – byla naopak slabým článkem. Postrádala jsem v ní určité dívčí kvality (což by asi nemělo být tolik překvapivé, vzhledem k tomu, že právě o to se celou dobu snažila), její tvrdohlavost a nepříjemné vystupování spolu s bezmeznou oddaností kapitánovi a posádce hraničila až s otravností a způsobila, že mi k srdci moc nepřirostla. Některé její heroické výkony v knize také působily trochu moc přitažené za vlasy; ať už je Deryn ve svém vydávání se za kluka jakkoli dobrá, pořád je to byla jen drobná patnáctiletá holka. Deryn a její charakter budou mít v druhé knize každopádně co rozvíjet.

~Slovo závěrem
Nádherné doprovodné ilustrace Keitha Thompsona, kterými se v Leviatanovi rozhodně nešetří, vás přimějí vrátit se do dětských let, kdy v žádné pořádné knížce především nesměly chybět obrázky. Úžasně detailní kresby výborně doplňují jednotlivé kapitoly a podtrhují akční i „odpočinkové“ scény a vypomáhají tam, kdy by snad čtenářova fantazie mohla nestačit.

Leviathan mě opravdu bavil, byla to neuvěřitelně nápaditá a čtivá kniha, kterou bych doporučila hlavně mladým čtenářům (i čtenářky si v něm najdou své) nebo komukoli, kdo má rád dobrodružné knížky s nádechem sci-fi, nepříliš vzdálenou historii, mistrovsky vyvedené a originální vynálezy  či alternativní historie.

ABRIDGED ENGLISH VERSION OF THIS REVIEW

~Zajímavost

Pokud by vám název Leviatan připadal povědomý, vězte, že kniha s tímto názvem opravdu existuje – jedná se o politologické dílo anglického filozofa Thomase Hobbse ze 17. století. Autor našeho Leviatana – tedy Scott Westerfeld – si toho jistě byl vědom, neboť jak si můžete všimnout, kapitán létající živé pevnosti Leviatan, se stejně jako autor původní knihy jmenuje Hobbes.


~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~
[Credits: použité obrázky pocházejí z knihy, jseou majetkem Scotta Westerfelda popřípadě Keitha Thompsona, No copyright infringement intended]