Intriky - Anna Godgersenová, recenze

 

Název: Intriky (Luxus, #2)
Z anglického originálu: Rumors (Luxe, #2)
Autor: Anna Godbersenová
Rozsah: 296 stran
Datum vydání: červen 2008 (ENG) září 2011 (CZ)
Nakladatelství: BB Art

Kniha ke koupi a oficiální anotace k přečtení na stránkách nakladatelství BBArt

Život v přepychu.
Pravá láska.
Falešní přátelé.
Skandální pomluvy.
Vítejte zpátky na Manhattanu v roce 1899.

 
~ Intro

Pokračování společenského románu románu Anny Godbersenové slibuje vše, co může život v lepší společnosti nabídnout. Přesněji řečeno spíše veškeré nástrahy, které na newyorskou smetánku na sklonku devatenáctého století čekají.

~ Resumé - v minulém díle jste viděli

Příběh navazuje přesně tam, kde jsme postavy zanechali v Luxusu. Drahá Elizabeth zinscenovala svou smrt a vydala se za svým milým do Kalifornie, její nic netušící pozůstalý snoubenec Henry se nenápadně zajímá o to, jak dlouho po smrti jeho drahé polovičky je přípustné zajímat se o jiné ženy a nepřestává toužit po její mladší sestře Dianě. Diana pro změnu sabotuje veškeré pokusy své matky o to dobře ji provdat a v duchu se již vidí coby mladá paní Schoonmakerová – co na tom, že by se tak vlastně stala náhradnicí své starší sestry Elizabeth. Společenský protokol je však neúprosný a sám Henry si začíná uvědomovat, že jim v cestě stojí hned několik překážek.

~ Cesty domů a jiné pošetilosti

Elizabeth si zatím pomalu zvyká na prostý život po boku Williama, který sice tvrdě dře, aby jí zajistil stejné postavení, na jaké je zvyklá, ale to vše je zatím v nedohlednu. A to i přesto, že finanční situace Hollandových je špatná, jako nikdy předtím. Paní Hollandová chřadne steskem po dceři a Diana se musí snížit k tomu prodávat informace pisálkovi od novin. Netrvá dlouho a Elizabeth nemůže jinak a vydává se zpět na Manhattan, aby se pokusila napravit, co svým odchodem napáchala. Společenskými rubrikami však již dlouho kolují zvěsti o tom, že nejjasnější newyorská hvězda snad přece jen nezemřela… Teprve její příjezd vyvolá pořádnou bouři, která nenechá kámen na kameni.

~ Co se povídá...

Český překlad již v samotném názvu slibuje především úklady a pletichy - jednoduše intriky. Ten originální je však, troufám si říct, mnohem výstižnější – „rumors“ se překládají jako zvěsti, fámy, či dohady. A ty jsou právě alfou i omegou celé knihy. Nečekejte žádné složité ďábelské plány a hanebné podvody. Všechno se děje nenápadně a poměrně jednoduše, většinou na společenské úrovni. Veškerému dění kralují stejně jako minule domněnky ve společenských rubrikách a ústním podáním šířené klepy. To vše se šíří jako lesní požár. Úlohy hlavních intrikánek se ujímají zhrzená Penelopa Heyesová, která se nepřestává snažit lapit do své sítě stále ještě nezadaného Henryho, a bývalá služka Lina Broudová, která si na život v přepychu rychle zvykla a jen tak se jej vzdát nehodlá.

~ Atmosféra není všechno

Stejně jako minule na čtenáře z každé stránky dýchá tehdejší atmosféra, téměř při každé scéně si dokážete vybavit, co má kdo na sobě a v jakých interiérech se pohybuje. To vše nenásilnou formou, která se vyhýbá dlouhým nesrozumitelným popisným odstavcům. Pokud patříte mezi milovníky historicky laděných společenských románů, kde hlavní roli hraje nešťastná láska, v Intrikách se určitě najde stejně jako předtím v Luxusu. Pokud jste náročnějším čtenářem, který si více potrpí na hloubku a sílu příběhu, začtete se jen s obtížemi a nezbude vám než brouzdat po povrchu. Pohnuté avšak uspěchané zakončení vás rozhodně nechá stát s otevřenou pusou a může způsobit hned několik i velmi protichůdných reakcí. Tou nejpřijatelnější může být zadostiučinění, že autorka konečně šla s pravdou ven a přiznala, o koho že v celé trilogii celou dobu vlastně šlo. Jinak to vysvětlit nelze.

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~
[credits: úryvky - pochází z oficiálního překladu, images: El Color del Arcoiris, isabella&filippa on weheartit] 

Upíří deníky – Stefanovy deníky: Zrození, recenze

Název: Upíří deníky – Stefanovy deníky: Zrození (#1) 
Z anglického originálu: Origins (The Vampire Diaries: Stefan's Diaries #1) 
Autor: Kevin Williamson a Julie Plec 
Rozsah: 240 stran 
Datum vydání listopad 2010 (eng),  2011 (cz) 
Nakladatelství: Fragment 
Průměrné GR hodnocení: 3.84

 ~Intro

Propadli jste zcela Upířím deníkům? Zajímá vás, jaké události předcházely jejich ději? Pak si určitě nenechte ujít další napínavou upíří sérii, ve které vás opět čeká velká dávka napětí, tajemna a romantiky. Příběh se odehrává ve Virgínii během války Severu proti Jihu… ...pokračování oficiální anotace

Následující review obsahuje mírné spoilery – ty by ovšem neměly vadit nikomu, kdo se již někdy s Vampire Diaries někde setkal (nebo četl celou oficiální anotaci knihy, která vyzrazuje vše, co se jen v rámci stručného popisu vyzradit dá).

Asi jsem tak trochu fenomén – člověk Upířími Deníky (VD) (jak v seriálové či knižní) formě zcela nedotčený. Od jisté doby upíří tematiku nevyhledávám, ale protože předsudky jsou zlé, vyzkoušet se má všechno a co vás nezabije, to vás posílí (výrok, s kterým by se možná hlavní hrdinové téhle knihy tak úplně neztotožnili), začala jsem s Vampire Diaries tak trochu netypicky pozpátku (vlastně od začátku) od Stefanových deníků.

 ~Přání rodičů

Sedmnáctiletý Stefan se snaží být svému otci dobrým synem, což bohužel v době, v které žije, znamená ctít jeho přání a oženit se s dívkou, kterou mu vybral a ke které ke vší smůle vůbec nic necítí. Vše je o to horší, že k sobě Stefanova rodina vzala osiřelou příbuznou Katherine, která v mladíkovi probouzí všechno to, co jeho snoubenka Rosalyn ve svém nastávajícím probudit nedokáže. A protože obyčejné milostné trojúhelníky zřejmě nebyly v módě ani ve století devatenáctém, právě v té době se z armády vrací i Stefanův starší bratr Damon. Krásná Katherine nešetří úsměvy ani na jednoho z nich, ale zdá se, že pro Stefana je v jejím srdci zvláštní místo... A zatímco se ti dva sbližují, útoky ve městě se začínají stupňovat.

 ~Vegetariáni a náhrada za česnek

S každou novou upíří sérií se nejdříve musíte poprat s novým pojetím upíří mytologie. Upíří deníky se drží dnes velmi populární mainstreamové teorie, která káže, že každý vampyrismem postižený jedinec si může zcela svobodně vybrat, zda bude pouštět žilou zvířeně či svým milým spoluobčanům. A zachází ještě dále, protože termín „děti noci“ taky do určité míry ztrácí na přesvědčivosti, když jim k tomu, aby se mohli procházet po slunci stačí, aby v náhrdelníku či v prstenu měli zasazený ten správný druh kamene. Uvědomělí občané se dokonce ani nemusí ládovat nelibým česnekem, stačí dát si do klopy místo jiných módních doplňků snítku rozrazilu.

 ~Bestie a jiná romantika

Přebal knihy slibuje „velkou dávku napětí, tajemna a romantiky“  - přesnější by bylo „velká dávka tajuplně napínavé romantiky“. Cítíte ten rozdíl? Veškeré tajemno a napětí hraje romantické složce přinejmenším jen druhé housle. Ve městě sice řádí nějaká krvelačná bestie, ale i mně jako úplnému VD nováčkovi bylo hned jasné, že tahle konkrétní příšera má mnoho společného s brunetkou, která ráda obléká luxusní šaty, příležitostně hraje fotbal a dělá oči rovnou na dva mladíky, kteří jsou shodou okolností bratři. Jediné napětí, které jsem pociťovala, pramenilo z očekávání, kdy se to konečně provalí. Odpověď zní: brzy, protože kniha je tak kratičká, že jakémukoli jinému vývoji nedává prostor. Veškeré důležité zvraty se neudávají v rámci kapitol nebo odstavců ale dokonce v pouze v rámci obyčejných vět, což je příliš rychle i na krátkou knihu v rozsahu novely. Pokud se vám tedy stejně jako mně stává, že se při čtení občas zamyslíte, minutku nedáváte pozor a pár odstavců kolem vás prosviští, aniž by ve vašem vědomí zanechalo nějakou stopu, u Zrození by to mohlo představovat vážný problém.

 ~Slovo závěrem

Pominu-li bleskurychlé změny ve směřování příběhu a jeho předvídatelnost, i ona protěžovaná romantická složka, která se chvíli snažila tvářit jako osudová láska, která hory přenáší, brzy ztroskotala na Stefanově přelétavosti, Damonově nečinnosti a Katherinině neopatrnosti. Pokud patříte mezi fanoušky knih L.J. Smithové nebo VD seriálu, dost možná vám tenhle prequel pomůže udělat si obrázek o tom, jaké mají jednotlivé postavy motivace k tomu, jak se chovají a co dělají… a to i přesto, že se asi nedozvíte nic, co byste už nevěděli. Naopak čtenáři VD neznalí, jako třeba já, by mohli být docela vyvedení z míry. 

Trilogie Chaos: Hlas Nože - Patrick Ness, recenze

~Intro

Název: Hlas Nože (Chaos #1)

Z anglického originálu: The Knife of Never Letting Go (Chaos Walking #1)

Autor: Patrick Ness

Rozsah: 372 stran

Datum vydání květen 2008 (eng), červen 2011 (cz)

Nakladatelství: Jota
Průměrné GR hodnocení: 4.12

Knihu si můžete zakoupit na webu nakladatelství Jota, kde také najdete oficiální českou anotaci a medailonek autora.

Tuhle recenzi jsem opět pojala tak trochu jinak, než je u mě zvykem, s ohledem na to, že se jedná o literaturu pro trochu mladší čtenáře. Ale rozhodně se nenechte mýlit - v lecčem si nezadá s "dospělejšími" YA tituly.

~Recenze

Třináctiletý Todd Hewitt je potomkem prvních osadníků, kteří se před dvaceti lety usadili na planetě Nový Svět. Osidlování nové planety se ale neobešlo bez problémů a vyústilo ve válku s domorodými obyvateli, kteří – ještě než je všechny vyhubili - s nájezdníky bojovali za pomoci virusu, který zabil všechny ženy a způsobil, že myšlenky všech mužů je možno slyšet a veškerá zvířata umí mluvit. Každý muž má svůj Hluk – všudypřítomný myšlenkový mrak, kterého se nezle zbavit, který si s sebou nosí, ať jde kamkoli.

Todd, jehož rodiče již dávno podlehli nemocem nové planety, žije v městečku Prentisstown, v němž žije sto čtyřicet šest mužů. Vlastně pouze sto čtyřicet pět – Todd je totiž nejmladší z nich a mužem se jako poslední z nich stane až za měsíc (rok na planetě má třináct měsíců). Todd žije se svými dvěma pěstouny Benem a Cillianem celkem spokojeným životem na farmě, nemůže se dočkat, až přestane být jediným chlapcem ve městě. Ale přestože se to zdá být v komunitě mužů, kteří navzájem slyší své myšlenky, neuvěřitelné, Prentisstown a místní mužové skrývají mnohá tajemství. Tajemství, kvůli nimž spálili veškeré knihy, přestali děti učit číst, odřízli se od zbytku světa a pokroutili celou historii. Když při svých toulkách bažinami Todd jednoho dne objeví díru v Hluku, jinými slovy někoho, jehož myšlenky slyšet nelze, začne pochybovat o všem, co doposud věděl. Brzy je útěku, vyzbrojen pouze nožem, který se zdráhá použít, a deníkem své mámy, v němž neumí číst. Společníky mu dělají jeho ubreptaný pes Manchee, kterého nikdy nechtěl, a někdo, kdo by vůbec neměl existovat.

"Slyším každou pitomost, kterou si pomyslíš, chápeš? A rozumím daleko víc, než bych chtěla."
"Vážně, jo?" zašeptám, ačkoli můj Hluk nešeptá ani náhodou. "A pokaždý, když ty si něco myslíš, nebo cítíš nebo máš nějakej blbej nápad, tak já to neslyším. No tak mi sakra řekni, jak mám o tobě vůbec něco vědět? Jak mám vědět, co se v tobě děje, když to držíš v tajnosti?"
"Já to nedržím v tajnosti." Zatíná zuby. "Já jsem prostě normální."
"Tady to normální není."

Kniha je psána z pohledu mladého kluka, čemuž odpovídá i sloh - tak trochu úsečný styl s jednoduchými větami, kde nadávky jsou po většinu času (spíše jen ze začátku) vynahrazovány úsměvnými konstrukcemi typu „Řekl jsem mu, strč si to někam, až na to, že jsem řekl kam“. Různé hlasy v hluku jsou řešeny rozmanitými fonty a velikostmi písma. Zvířata sice taky oplývají darem řeči, ale jejich slovní zásoba je značně omezená: krokodýli dokola opakují „Maso, hostina, zuby, maso, ZUBY“, tupé ovce se zmůžou pouze na opakování popěvku „Ovce, ovce.“ Zdaleka nejupovídanějším čtyřnožcem je Toddův věrný pes Manchee, který sice rozumu taky příliš nepobral, ale rozhodně si získá srdce čtenářů právě svými nevhodnými poznámkami, bezelstností a naprostou oddaností. U mě Manchee rozhodně po celou dobu platil za mou nejoblíbenější "postavu".

Když se váš pes učí mluvit, ze všeho nejdřív zjístíte, že psi celkem nemají co říct. O ničem.
"Dělat bobek, Todde."
"Drž hubu Manchee."
"Bobek. Bobek, Todde."
"Řek jsem drž hubu."

Čtenář knihy by se především měl obrnit trpělivostí – a to od začátku až do konce. Jakmile se Todd konečně dozví něco nového, někdo mu otevře svůj hluk a prozradí mu něco důležitého, čtenář se může jen dohadovat, co to mohlo být, protože doopravdy vysloveno to bude až úplně na konci – na konci, který je učebnicovým příkladem nervy napínajícího cliffhangeru. Protože se ze začátku čtenář stejně jako Todd topí v nejasnostech, lžích a tajemstvích, je kniha založena především na akci a spoustě zvratů, honiček a soubojů, při nichž Todd, jehož nejlepší zbraní je nůž, pokaždé stojí tváří v tvář volbě použít jej či nepoužít, zabít či nezabít, utéct či zůstat? Todd objevuje Nový Svět mimo svůj rodný Prentisstown a zjišťuje, že na různých místech se muži s hlukem vypořádali (a nevypořádali) různě.

Kniha jako celek na mě působila mírně pochmurným tak trochu mimozemským dojmem (což by zřejmě měla, když se odehrává na cizí planetě). Jedná se o zvláštně pojaté sci-fi pro mládež, s originální zápletkou a osobitým stylem psaní, takže přestože to nebyl tak úplně můj šálek kávy, pokud vás koncept zaujal, určitě knize dejte šanci.

Jsem Todd Hewitt. Žiju v Prentistownu na Novém Světě. Přesně za jeden měsíc ze mě bude muž. Ve městě se sto čtyřiceti šesti muži, které s každým uplynulým dnem umírá o trochu víc. Bažina je jediným místem poblíž Prentistownu, kde si můžete alespoň trochu odpočinout od všeho toho Hluku, který se z nich řine. V tomhle světě není nic jiného než Hluk, nic než neutichající myšlenky mužů, které se na vás hrnou a hrnou - od té doby co Sádráci během války virus Hluku vypustili. Když je celý váš svět jedním hlučným městečkem bez budoucnosti, někdy prostě nezbývá nic jiného než odejít, i když není kam jinam jít. Protože když se já - poloviční muž - do toho města podívám, vidím všech těch sto čtyřicet šest mužů. kteří jsou tady se mnou. Slyším je všechny do jednoho. Hluk se sem žene z kopce jako povodeň, kterou vypustli přímo na mě. Je jako oheň, jako příšera veliká jako samo nebe, která po vás jde, protože není kam utéct. Takovýhle to je. Nezkoušejte si zacpávat uši - to vám nepomůže.
 

Nůž, který nikdy nepustí

Hluk je jako člověk bez filtru. A bez filtru je člověk jen chodící chaos.

[Credits: images: Knife by ~fierce-sunshine-nim, foto z knihy; ukázky z oficiálního českého překladu,
knižní YT trailer] 

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~ 

Orel deváté legie - Rosemary Sutcilffová, recenze

 

Název: Orel deváté legie

Z anglického originálu: The Eagle of the Ninth

Autor: Rosemary Sutcilffová

Rozsah: 260 stran

Datum vydání říjen 2010, původně 1954 (eng), duben 2011 (cz)

Nakladatelství: BB Art

Podle této knihy byl natočen film - premiéru měl 21.4.2011.

~ Co pohltila mlha

Orel deváté legie je příběh z dob, kdy se rozpínaví Římané snažili o podrobení divoké Británie. Nehostinná krajina a barbarské způsoby domorodých kmenů, které se civilizaci, kterou jim dobyvatelé vnucovali, srdnatě bránily, pro ně však často představovaly tvrdý oříšek. Velitelé římských pevností, rozesetých na britských ostrovech, se stále museli mít na pozoru, protože nikdy nevěděli, kdy a kde může vypuknout další rebélie. Roku 117 našeho letopočtu se devátá římská legie zvaná Hispana, která se již tehdy netěšila zrovna nejlepší pověsti, vydala na sever, aby právě jednu takovou vzporu potlačila. Pohltila je mlha a nikdo je již více nespatřil. Spolu s nimi zmizela i slavná standarta – zlatý orel s rozepjatými křídly, odznak jejich cti a chrabrosti, který si každá legie střeží jako oko v hlavě. Protože zlatý orel, to je Řím, jejich domov a jejich pýcha. Nejen že se po těch několika tisících mužů jakoby zem slehla, ale dopadl na ně i stín hanby a porážky toho nejhoršího druhu. 

Ztratí-li orla - ztratí čest.
Ztratí-li čest - ztratí vše.

~ V otcových stopách

Marcus Flavius Aquila, syn velitele jedné z kohort zmizelé legie, o dvacet let později pokračuje v otcových stopách. Má před sebou zářnou vojenskou kariéru, kterou začíná jako velitel jedné z pohraničních pevností Isca Dumnoniorum. Marcus je odhodlán očistit pošpiněné rodinné jméno, získat zpět její čest a třeba jednou odkoupit zpět rozprodané rodinné statky doma v Etrurii, které pošetilí příbuzní rozprodali. Možná by se mu to bylo i povedlo, kdyby si pro něj osud nepřichystal něco jiného. Nedlouho po svém nástupu do služby, čelí pevnost, kterou má na povel, dalšímu útoku místních kmenů, a ačkoli se prokáže jako statečný a schopný velitel, jeho vojenská kariéra je záhy v troskách a končí dříve, než mohla doopravdy započnout. 

~ Ušlechtilé úmysly

A právě v tuhle vypjatou chvíli, kdy je Markova budoucnost nejistá, dostanou se k němu zvěsti, že zlatý orel byl viděn u jednoho ze severských kmenů, který si jej prý střeží jako vzácný artefakt – okřídleného boha. Ten kousek kovu, který si barbaři nárokují, však nepředstavuje jen hanbu a ztracenou čest deváté legie, nejen že samotný fakt, že je v držení nějakého pohanského kmene, je jeho jako plivnutí do tváře římskému impériu. V jejich rukou by se mohl stát mocnou zbraní, kolem které se ostatní kmeny shromáždí a sjednotí a společně se postaví svým nepřátelům, jejichž morálka a víra ve svou vlast bude při pohledu na padlý odznak moci podkopána. Marcus si toho všeho je vědom, a s požehnáním svého strýce, se jen on sám se svým otrokem - a později přítelem – Escou vydává na tajnou výpravu, při které by něměla šanci ani celá římská legie. 

~ Magie nebo mýtus?

Přestože se již od začátku nabízí, že by za zmizením celé legie mohlo být něco tak trochu nadpozemského, nečekejte žádné voodoo rituály nebo začarované močály, autorka nabízí perfektně uvěřitelné, logicky neprůstřelné řešení. Je jen na čtenáři, do jaké míry je ochoten vzít v potaz působení nadpřirozených elementů jako zlořečení a kleteb, protože právě o to jde – do jaké míry se jimi tehdejší lidé nechávali ovlivnit, nakolik jim věřili. A právě skutečnost, že se tento příběh zakládá na dvou nedovysvětlených historických událostech, které autora spojila dohromady, a nabídla nám jejich uvěřitelné rozřešení mu dodává trochu lesku navíc. Protože co když to takhle nějak doopravdy bylo?

 

~ K jádru pudla... za chvíli

Kniha má neobyčejně dlouhou úvodní část – čtenář se už z obálky dozví, že hlavní zápletkou celé knihy je Markovo hledání zlatého orla, jenomže první pořádné zmínky o ztraceném symbolu deváté legie a plán na jeho nalezení se objevují a začínají formovat až téměř v polovině. Tohle chození kolem horké kaše však zdá se vůbec nebylo na škodu; ačkoli u většiny jiných knih by mi vadilo, u Orla se tenhle prodloužený úvod povedl a měl své opodstatnění. Dozvěděli jsme se co je Markus zač a co od něj očekávat přímo z životních souvislostí a událostí. Namísto toho, aby autorka řekla: „Markus je čestný  a statečný“, radši nám ukázala, jak se zachová v boji bok po boku svých podřízených.  Spíše než aby nám jeho charakter popisovala slovy „Je velkorysý a lidský“, ukázala nám jak se zachová, vidí-li v gladiátorské aréně umírat mladého muže, jemuž sice zpočátku z očí čišel strach, ale nakonec mu hrdost zabránila prosit dav o slitování. A přesně v tomhle tkví spisovatelský um, potřebný k tomu, aby postavy neexistovaly jen na papíře jako, soubor několika prázdně znějících přídavných jmen.To vše za doprovodu dobových kulis, autentických zeměpisných i demografických názvů a jazyka bohatého na vzletné metafory evokující tehdejší dobu.

~ Délka x obsah

Většina podobně zaměřených historických či dobrodružných knih mívá společnou jednu charakteristiku: bývají velmi obsáhlé. To rozhodně má své opodstatnění, protože knihy zachycující velké bitvy a hrdinské činy by se při kratším rozsahu mohly zdát jen jako bezmyšlenkovitá řež, kde jedna mrtvola následuje druhou a jednotlivé postavy jsou jen pěšáky na válečném poli nasáklém hektolitry krve. Orel deváté legie je kniha pro mládež, a tudíž nezapadá ani do jedné z výše zmíněných kategorií; drží se zlatého středu. Neočekávejte na necelých těch stovkách stran žádné epické bitvy (i když jedna či dvě jsou opravdu zmíněny), masakry nebo odysseovská dobrodružství. Jedná se opravdu jen o zdařilý dobrodružný příběh o dvou mladých mužích, kteří se rozhodli vydat na neprobádané území, aby získali zpět ztracenou čest v podobě zlatého orla deváté legie.

Omlouvám se, pokud jsem špatně interpretovala nějakou vojenskou terminologii či historickou souvislost,

pokud ano, věřte, že to bylo zcela neúmyslně a ještě více nevědomky

[Credits: images: still z filmu Orel deváté legie, Centurion by *eWKn, Roman Eagle by BBC Wales history] 

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~

Gossip Girl: Manga: Jen pro tvé oči 1, recenze

Název: Gossip Girl: Manga: Jen pro tvé oči 1
Z anglického originálu:  Gossip Girl: The Manga: For Your Eyes Only 1
Autorka knižní předlohy: Cecily von Ziegesarová
Autorka adaptace:  HyeKyung Baek
Rozsah: 245 stran
Datum vydání aj/cz: srpen 2010 / květen 2011
Nakladatelství: BB art

Vítejte mezi zlatou mládeží na Upper East Side, kde je vaše oblíbenost přímo úměrná limitu vaší (zlaté) platební karty. 

Gossip Girl: Jen pro tvé oči je manga podle románové série Cecily von Ziegesarové, kterou nakreslila a adaptovala HyeKyang Bak.

~Super drbna

Gossip Girl vám jistě nemusím představovat, stejnojmenný seriál na motivy této série, který chytil za srdce nejednu náctiletou divačku,  je vám určitě dobře známý. Románovou předlohu jsem nečetla, ale drží-li se jí manga alespoň z poloviny, rozdíly mezi seriálem, jak ho známe my, a knihami jsou obrovské. Rozhodně nečekejte dvourozměrné převyprávění vašeho oblíbeného seriálu. Popravdě řečeno, kdyby jednotlivé postavy ve své grafické podobě každá dostala jiné jméno, možná bych si byla vůbec nevšimla, že mám co dočinění s tou Gossip Girl. Nebo by mi to alespoň chvíli trvalo. 

~Co se nezměnilo

Samotná hlavní zápletka se zas až tolik nezměnila. Pořád tady máme šokující návrat tajuplně zmizelé Sereny van der Woodsen a její následný boj s bývalou nejlepší kamarádkou Blair, jako následek jejího dostaveníčka s Natem. Pohádkový románek krásné a bohaté Sereny s chudým intelektuálem Danem. Blair je pořád stejně rozmazlená a pomstychtivá a myslí si, že jí všechno projde, že koupit se dá všechno a všichni. Věčně zasněný Dan je pořád zblázněný do Sereny a skládá básně. Chuck je pořád chlípný a netaktní a nedá pokoj žádné sukni. A z povzdálí pořád všechno sleduje tajuplná Super drbna, připravená rozmáznout jakýkoli drb a udělat všem ze života peklo.

~K nepoznání

Tady ale podobnosti v hrubých rysech končí a začíná tak trochu jiný příběh, jedinečný právě v detailech. Příběh, ve kterém je ubohý Dan lapen do sítí svůdné Blair, která ve velkém stylu vymetá elitní večírky, zatímco marnivá Serena se po pár týdnech se svým prince chuďasem začíná královsky nudit a hledá útěchu u zhrzeného Nata. Tohle je Gossip Girl, jak ji ještě neznáte. Na rozdíl od seriálu se vše netočí hlavně kolem dvojice D/S, na výsluní se dostává úřadující královna Upper East Side Blair, která se svého titulu nechce vzdát bez boje. Již od začátku dostává spoustu místa Danova kamarádka Vanessa, Nate se v příběhu mihne jen tak mimochodem, ambiciózní Danova sestra Jenny je vypuštěna úplně (pokud v románové předloze vůbec byla).

   

~Pastva pro oči

Grafické ztvárnění příběhu si zaslouží plný počet hvězdiček – a možná ještě jednu navíc. Jedna krásná ilustrace trumfuje druhou, detailně vykreslená okénka se často střídají s celostránkovými zasněnými výjevy. A právě detaily jsou jedním z nejpovedenějších prvků, protože u Gossip Girl – tak jak ji známe my – se klade velký důraz na oblékání, boty, kabelky, módní doplňky... Kreslířka mangy si toho byla vědoma, a proto postavy při každé vhodné příležitosti střídají jeden módní outfit, doplněný stylovými doplňky, za druhým. Konkrétně sama Blair v každé takto příhodné scéně změní také účes (což zpočátku bylo v černobílém provedení - kde se snažíte chytit jakýchkoli drobností, které vám pomůžou jednotlivé postavy identifikovat - mírně matoucí, ale brzy si zvyknete.) 

~XOXO, you know, you love me 

Sečteno podtrženo, Gossip Girl manga nabízí kvalitní zpracování známého příběhu tak, jak jej ještě neznáte. A pokud by vás grafický román přece jen nezaujal, vždycky tady máte zadní vrátka – vždycky ji můžete věnovat mladšímu sourozenci jako omalovánku ;)

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~

~Další grafické romány

A jaké další Young Adult tituly, které byste mohli znát, se už dočkaly, nebo se v dohledné době dočkají své vlastní grafické podoby?

Prokletí zaklínači - Temnota, Chaos a Dream Dark

Není tomu tak dávno, co se u nás v ČR poprvé objevil první díl Kroniky prokletých zaklínačů - Nádherná stvoření - a už tady máme sequel. Druhý díl jménem Nádherná temnota vyjde již začátkem července. Česká obálka se opět v hrubých rysech podobá té originální, ale na první pohled je vidět, že se jedná o "naši" verzi, za kterou se podle mě rozhodně nemusíme stydět.

Oficiální anotace:

"Lena a Ethan přežili den, kterého se obávali celé měsíce - Leniny šestnácté narozeniny –, ale stálo je to hodně. Po smrti svého strýce, kterou si klade za vinu, je Lena sklíčená a ztracená a Ethan jí zjevně nedokáže nijak pomoci. Dívka se od něj začíná odtahovat a vrhá se po hlavě do nebezpečí, zatímco Ethan, který stále ještě nechápe, co se to s ním o Leniných šestnáctých narozeninách stalo, se pohrouží do studia zaklínačů a do výzkumu, který prováděla jeho matka, aby našel způsob, jak Lenu zachránit, než bude příliš pozdě. Jenže jakmile někdo vstoupí do světa zaklínačů, není cesty zpátky, a některá tajemství, která Ethan odhalí, ohrozí jeho i jeho blízké mnohem víc, než si vůbec dokáže představit."

Můžu vím slíbit, že se udějí nějaké zajímavé zvraty. Ethan zjistí, že jeho rodina má se zaklínači společného mnohem více, než se z počátku zdálo, truchlící Lena najde útěchu u tajuplného zaklínače Johna, zatímco Ethan se začne sbližovat s budoucí knihovnicí s britským přízvukem - Liv. Mnohem více prostoru dostane i Link a naše stará známá potížistka Ridley.

VSTUPTE DO TEMNOTY

Ethan Wate se zamiloval do dívky

Je nádherná a nebezpečná a prokletá

Nikdo, koho miluje, není v bezpečí

Teď je to jejich prokletí

Zatímco my se můžeme těšit na překlad druhého dílu, třetí díl s názvem Beautiful Chaos (Nádherný Chaos) vyjde v originále 18. října 2011. Ale ještě předtím se dočkáme dílu číslo 2,5. Říkáte si co to plácám? Poslední dobou je v módě vydávat krátké novely odehrávající se v "mezidobí" mezi regulérními díly. A výjimkou nebudou ani Caster Chronicles. Kniha předcházející třetímu dílu se bude jmenovat Dream Dark a krom toho, že bude obsahovat několik prvních kapitol Chaosu, bude se soustřeďovat na Ethanova kamaráda Linka, který v Nádherné temnotě prošel zajímavou proměnou, díky které můžeme předpokládat, že v nadcházejících dílech bude hrát mnohem důležitější úlohu, než tomu bylo dosud. Dream Dark - Temné snění, chcete-li - vyjde v originále 2. srpna 2011.
 

SOUTĚŽ o Sílu vzdoru (Mockingjay) od Suzanne Collinsové

Ach ano, slyšíte dobře. Mluvím tady o Hunger Games. O Hladových hrách – fascinující a neopakovatelné sérii Suzanne Collinsové, která se o první příčky mých oblíbených knih všech dob pere s několika málo dalšími knihami. Nebála bych se říct, že se jedná o knihu desetiletí, přenecháme-li Harryho Pottera a spol devadesátým létům, kdy začal vznikat, a to minulé věnujeme vznikajícímu (nehodící se škrtni) Twilightu / Vampire academy / The Mortal Instruments.

Samotný závěr dystopické trilogie – Síla vzdoru (v originále Mockingjay) ve mně zanechal pocit moc podobný prvnímu čtení právě třeba Relikvií smrti. Je to asi nejemotivnější kniha, kterou jsem kdy četla, jejíž čtení mnou pohnulo natolik, že jsem pro záplavu slzy neviděla na písmenka. Čtenářský zážitek, který zažijete jen jednou za život a všechny ostatní knihy ve srovnání s touto vyblednou a dost možná se budete proklínat, že jste ji četli, protože si prostě nebudete schopni představit, že někdy nějaká kniha bude lepší. Alespoň tak to bylo u mě :) Knihu jsem ohodnotila plně zaslouženými 5ti hvězdičkami

~SOUTĚŽ~

Přestože dnes narozeniny slavím já, dárek dostane někdo z vás. Konečně jsem se odhodlala vypsat soutěž o českou verzi této knihy, jak jsem naznačovala u minulé soutěže. Stejně jako minule jsem se rozhodla, že pokud budete mít zájem, nechám ji otevřenou jak pro čtenáře z Česka tak i ze Slovenska. Slováky bych jen ráda varovala, že česká verze hodně překládá jména, a ze zkušenosti vím, že mnohé čtenáře (včetně mě) to vyvádí z míry. Ale pokud vám je jedno v kterém jazyku čtete, čeština vám nevadí a stejnou měrou tožíte po knize i v češtině, žádné překážky před vás klást nebudu.

 ~O co se soutěží?
- O českou verzi knihy Suzanne Collinsové - Síla vzdoru (třetí díl trilogie Hunger Games - Hladové hry), kterou do soutěže věnovalo nakladatelství Fragment
 

~Jaká jsou pravidla, kdo a jak může soutěžit?

- Vyplněním formuláře, na který vás přesmětuje červený odkaz dole
 - Musí vám být 13 let a více
- Soutěžit může kdokoli s českou nebo slovenskou doručovací adresou
- Musíte vyplnit soutěžní formulář -  a to minimálně jeho povinnou část
- Každý smí soutěžní formulář vyplnit pouze jednou, duplicitní formuláře budou vymazány

~Co jsou to extra vstupy?
- Základní vstup do soutěže získáte vyplněním povinné části formuláře - svých kontaktních informací (+1) 
- Vyplněním nepovinné části formuláře a splněním podmínek v něm stanovených můžete získat extra vstupy - Kolik vstupů celkem získáte, tolikrát vaše jméno poputuje do slosování

 ~Soutěžní otázka: (nepovinná)  

- Pokud mi v komentářích pod tímto příspěvkem zodpovíte následující otázku, dostanete ode mě hned 3 extra vstupy: (+3) 
  

"Jaká by byla vaše taktika, kdybyste byli vybráni do Hladových her?"

Například: Patřili byste k profíkům? Skrývali byste se? Uzavírali byste spojenetví? Taktizovali byste? Hráli byste sami za sebe? Přidali byste se k druhému splátci z vašeho kraje? Snažili byste se dostat k nějaké zbrani? Kladli byste pasti? Jaké by byly vaše největší výhody?

Nemusíte psát žádné půlstránkové eseje (pokud ovšem nechcete) stačí pár vět.

UPDATE: Pokud jste ještě žádnou z knih trilogie nečetli, ničemu to nebrání, alespoň si zkuste tipnout podle nápovědných otázek výše.

____________

Celkem takto můžete za povinnou i nepovinnou část dohromady získat až 8 vstupů.

SOUTĚŽNÍ FORMULÁŘ

(v případě jakýchkoli nejasností, týkajících se průběhu soutěže nebo vyplňování formuláře, se ozvěte dole v komentářích, v shoutboardu vpravo, mě na mail, nebo případně do kolonky ostatní ve formuláři)

~Jak vyberu výherce?

- Výherce vylosuju náhodně pomocí random.org

- Výherce vyhlásím do 48 hodin po skončení soutěže tady na blogu a kontaktuji ho na email, který uvedl při vstupu do soutěže

- Výherce bude mít 72 hodin od doruční emailu o výhře, aby mě kontaktoval se svou doručovací adresou, v opačném případě vyberu nového vítěze

- Uzávěrka soutěže je v sobotu 1. června 2011 (včetně)

Ať vás doprovází štěstěna!

Zlodějka knih - Markus Zusak, recenze

Prozatím moje poslední "pracovní" recenze, která mi dala zabrat asi nejvíc - sepsat jsem se ji snažila asi měsíc, no poznat to na ní bohužel nejde. Teď, když už konečně mám splněné všechny povinnosti, nejen že zvolním doposud zavedené zabijácké tempo (8 velkých recenzí za pouhé dva měsíce!) ale teoreticky bych se mohla věnovat čtení (a případně recenzování) jen toho, co se mi momentálně zachce. Teoreticky, kdyby se neblížil den D. Nebo spíše den M. Už aby byl červen!

Název: Zlodějka Knih
Z anglického originálu: The Book Thief
Autor: Markus Zusak
Rozsah: 526 stran
Datum vydání (cz): 2009
Datum vydání (eng): březen 2006
Nakladatelství: Argo 
Průměrné GR hodnocení: 4.34 !

~Intro

Některé středně dlouhé knihy čtu týden, jiné čtrnáct dní, některé i déle. Více než pětisetstránkovou Zlodějku knih jsem přelouskala za jediný prodloužený víkend. 

Některé dobré knihy nadchnou hned ze začátku, jiné se rozběhnou až v polovině. Zlodějka knih zaujme od začátku a s každou další stranou už budete uhranuti jen víc a víc. 

Někdy mě napadá, jestli nejsem na knihy příliš náročná, jestli nehodnotím příliš přísně – dát pět hvězdiček, to je u mě stává jen zřídka (osazenstvo Goodreads mi to dosvědčí, vždyť si ze mě v jednom kuse utahují). Zlodějka knih mě utvrdila v tom, že nejsem. Právě pro takovéto knihy si schovávám tu pátou hvězdičku. Jak jinak bych mohla odlišit literární skvosty, mezi které Zlodějka knih bezesporu patří?

Šestatřicetiletý autor knihy - Australan Markus Zusak - v jednom rozhovoru o této knize prohlásil:

"Původně to měla být stostránková novela, ale nechal jsem se nějak unést. 

Myslel jsem si, že tu knížku nikdo číst nebude. Pětisetstránková kniha zasazená do nacistického Německa, kterou vypráví Smrt. To byste doporučili přátelům?"

Ano, stokrát ano! A dokonce jim pohrozím, že jestli si ji nepřečtou, bude to nejhorší literární omyl jejich života.

 

~Kvalifikovaná vypravěčka

Jako by téma druhé světové války nebylo dostatečně působivé a děsivé samo o sobě, vypravěčem příběhu učinil autor osobu snad nejlépe kvalifikovanou k popisu hrůz té doby. I když „osoba“ je to pouze v přeneseném slova smyslu. Není to nikdo jiný než personifikovaná Smrt. Smrt, která začátkem čtyřicátých let minulého století více než kdy jindy potřebovala dovolenou. Ale co ji přimělo k vyprávění příběhu, jehož hrdinkou je na první pohled obyčejná Liesel Memingerová? Co mohlo Smrt tak fascinovat na malém děvčeti se zálibou v knihách? Smrt v tomhle příběhu se vám možná nebude zdát spravedlivá, jak sama sebe hned na začátku popisuje, ale dozvíte se, že i ona má srdce.

~Jak se zlodějka knih naučila číst

V knize uvidíte jedno malé městečko v nacistickém Německu očima malé dívenky, která zprvu okolní dění nechápe – jak by taky ve svých letech mohla? Ale o to více je její zpověď s ubíhajícími léty naléhavější, pravdivější a emotivnější. V některých případech, je člověk nucen dospět rychle, ať se mu to líbí nebo ne. Náš příběh začíná roku 1939, když se devítiletá Liesel stěhuje k pěstounům, žijícím nedaleko Mnichova. Nese si s sebou vzpomínky na nedávnou smrt svého malého bratříčka a jejím jediným majetkem je knížečka zvaná Hrobařova rukověť – první z řady knih, ke které se dostala tak trochu pokoutním způsobem. Liesel, která v noci kvůli nočním můrám nemůže spát, však neumí číst, a tak netrvá dlouho a její pěstoun ji ve sklepě po nocích začne učit číst a psát. Sklep manželů Hubermanových bude v následujících letech svědkem ještě spousty neobyčejných událostí.

~Co se děje ve sklepě

Stejně tak jako si Liesel velmi brzy zvykne říkat svým pěstounům mami a tati, je i čtenář nenásilně vpraven do příběhu a seznamuje se s brilantně vykreslenými postavami, které na stránkách jedna po druhé ožívají. Vkresleny jsou tak naprosto úžasně a bezprostředně, že budete mít problém uvěřit, že existují jen na papíře. Každá z postav má své místo v příběhu, ať už jde o mírného, neuvěřitelně dobrosrdečného Hanse Hubermana, nebo jeho prostořekou ráznou ženu Rosou, která pro ránu nejde daleko. Hubermanovi by možná byli docela obyčejnou německou rodinou, kdyby byli stáli o vstup do strany a neschovávali ve sklepě mladého Žida.

Liesel a Max

~Okamžiky všední i nevšední

Zlodějka knih je napsaná neobyčejně poutavě – Markus Zusak je mistr slova a pokud existuje něco jako literární nebe, on tam má již určitě má rezervaci. Originální styl psaní s nádechem expermentálna, špetkou nadpřirozenosti a spoustou poetičnosti je opravdu čtivý. Čtenář spolu s Liesel prožívá vše co k jejímu novému životu v Molchingu patří: její první dny ve škole, kde se prala, hledání přátel, s kterými na ulici hrává fotbal, škádlení s jejím nejlepším kamarádem Rudym, jehož největším přáním je od své kamarádky dostat pusu.. Vídáme Liesel na výpravách za kradením nejen knih ale i jídla. A do jejího života zasahují i takové události jako pochody Židů do koncentračních táborů a bombardování.

"Ať už byl Rudy cvok nebo ne, byl odjakživa předurčen, aby se stal Lieselilým nejlepším kamarádem. Sněhová koule v obličeji byla samozřejmě skvělým začátkem trvalého přátelství.

Pár dnů nato začala Liesel chodit do školy, a šla se Steinerovými. Rudy musel slíbit své matce, že to nové děvče doprovodí, hlavně proto, že Barbara Steinerová se doslechla o té sněhové kouli. Je třeba uznat, že Rudy jí rád vyhověl. Nebyl to takový ten mladistvý misogyn, kdepak. Holky se mu moc líbily, a Liesel taky (proto ta koule)."

 ~Pulvis et umbra sumus*

Neuplyne snad ani jediná kapitola, aby se vám nechtělo malou Liesel - či některou z dalších postav - obejmout, říct, že všechno bude dobré; ačkoli tušíte, že jak se v knize pomalu obracejí stránky kalendáře, bude to už jen horší a horší. Jak už to tak bývá, i v tomto příběhu hraje Smrt podle svých vlastních pravidel - dlouze se nerozmýšlí nad tím, prozradit čtenáři co je na kterou z postav v následujících stránkách nachystáno, jakému konci kdo z nich dojde. Ale to je možná dobře, pro citlivější čtenáře by to jinak mohl být až příliš velký  šok. Ale ať si si s sebou naše milá vypravěčka nakonec odnese kolik chce duší, ať spotřebujete během čtení kolik chcete kapesníků, naděje vždycky zůstává a spolu sní i mé přesvědčení, že dokud bude naživu jediný dobrý člověk, svět přece nemůže být tak hrozivým a bezútěšným místem. Navíc - děti Smrt vždycky nosí v náručí.

"Kéž by mohla být zase tak nevědomá, cítit tolik lásky a neuvědomovat si to, plést si ji se smíchem a chlebem navoněným troškou marmelády.
Byly to nejlepší časy v jejím životě.

Ale čekaly na kobercový nálet.
Nenechte se mýlit."

~Slovo závěrem

Zlodějka je druh knihy, kterou nebudete moct dát z ruky, kterou budete číst dlouho do noci, o které se vám budou zdát sny, o které budete ještě celé dny přemýšlet. Když jsem se následně po dočtení knihy vzpamatovala z toho silného zážitku, který mi zprostředkovala, stalo se mi něco, co už dlouho ne. Měla jsem nutkání začít číst znova, úplně od začátku. Zlodějka knih je stejnou měrou nádherná a děsivá - plná neuvěřitelné bezmoci a nepochopitelné lidské krutosti a lhostejnosti... A přes to všechno v ní o to více vynikají ty nejkrásnější lidské vlastnosti, jako nezištnost a soucit, a ty nejryzejší city jako láska a opravdové přátelství. Zlodějku knih naprosto vystihuje jedna citace, jedna z vět pronesených samotnou Smrtí:

"Musím přiznat, že tenkrát jsem byla – a pořád jsem –

přestože mi to zlomilo srdce – ráda, že jsem byla u toho."

*Pulvis et umbra sumus = Jsme prach a stín (Horatius)

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~ 

[Credists: citované úryvky pochází z oficiálního českého překladu, Images: What No Man Can Escape by *phatpuppy, still z knižního traileru Teen Book Video Award Winner, The Book Thief - Max Liesel by ~Shiita]

Inkarceron - Catherine Fisherová, recenze

Tahle recenze už se tady jednou - kdysi dávno - objevila. To jsem ale ještě neměla tušení, že se kniha bude překládat, nebo že se dokonce dostanu k její Reading Copy. Tohle je její trochu upravená, v mnohém však stejná verze, jejíž délka se mi tak trochu vymkla z rukou. Kniha si to ovšem zaslouží.


Název: Inkarceron (Inkarceron, #1)

Z anglického originálu: Incarceron (Incarceron, #1)

Autor: Catherine Fisherová

Rozsah: 368 stran

Datum vydání (cz): 3. květen 2011

Datum vydání (eng): květen 2007

Nakladatelství: Knižní Klub

Oficiální česká anotace a knižní trailer
Listování v knize - první kapitola

~Imagine...

Představte si vězení tak obrovské, že obsahuje cely a chodby, lesy, města a moře. Představte si vězně, který si nic nepamatuje, ale je si jist, že přišel Zvenčí – ačkoli vězení bylo zapečetěno již před staletími a unikl z něj pouze jeden jediný muž.

Představte si dívku žijící na zámku, ve společnosti ze 17. století, kde je čas zapovězen, ve světě, který je řízen počítači, odsouzenou k dohodnutému sňatku, zapletenou do plánu na atentát, který ji děsí, ale zároveň po něm touží.

Jeden je Vevnitř, jeden Venku.
Oba jsou uvězněni.
Představte si Inkarceron.

 

~Kde se stala chyba

Inkarceron je futuristické vězení, je to experiment, který se vymkl kontrole. Měl to být ráj, kde by jeho obyvatelé žili v míru, kde by nikdy netrpěli nedostatkem či hladem, kde by vzdělání bylo dostupné pro všechny. Žili by tam šťastně až do smrti. Namísto toho je to temné zaostalé místo plné krutosti, kde spolu potomci prvních vězňů, shlukující se do četných klanů a národů, bojují. Kradou, líčí na sebe pasti, vraždí se... Někde se totiž stala chyba. Inteligentní vězení se vymklo kontrole a nedá se ovládat. Žije svým vlastním životem, je nemilosrdné a s vězni si pohrává. Recykluje veškerou živou hmotu a přetváří ji v nové bytosti, stvoření někdy organická, někdy s částmi z elektronických obvodů.

~Hvězdy - legendy podzemí

Sedmnáctiletý Finn se před třemi lety probudil v jedné z cel a nepamatuje si nic ze svého předchozího života. Všichni jej považují za Syna vězení, hybrida zrozeného v jedné z cel. Ale on si je jistý tím, že přišel zvenčí, že není od narození vězněm jako všichni ostatní. Pronásleduje ho jedna prchavá vzpomínka na život Venku pod hvězdami. Mívá záchvaty, ve kterých vidí jediného muže, o němž legendy praví, že z Inkarceronu uprchl. Finn sní o tom, dostat se Ven. Uprchnout. 

~Intriky a sliby

Claudie je dcera dozorce vězení. Svět Venku se řídí Protokolem. Protokol zakazuje veškerý pokrok, nutí lidi žít ve světě hrajícím si na 17. století. Odmala je zaslíbena následníkovi trůnu, dostalo se jí nejlepšího vzdělání, aby byla připravena jednoho dne vládnout celé Říši. Claudie se však nechce smířit s životem ve zlaté kleci, nechce být loutkou královny či svého otce a snaží se sňatku vyhnout, snaží se přijít na to, kde se vězení nachází a jak z něj dostat chlapce jménem Finn, se kterým může komunikovat za pomoci křišťálového klíče, který našla v otcově pracovně.

~Moderní středověk

Inkarceron je čistokrevné, klasické, dystopické fantasy. Složité a rozsáhlé jako samotné vězení, které popisuje. Kniha je nabitá akcí, ani chvíli nenudí; přečetla jsem ji jedním dechem. Přestože se střídají dva vypravěči, dva ze začátku samostatné příběhy, oba mně bavily a byly odměřeny přesně tak, aby se doplňovaly a nechávaly vás v napětí jen nezbytně nutnou dobu. Kniha je zvláštním mixem středověkých dobových scén a kulis a nadčasové technologie. Najdete zde krvelačné bandity, otroky, šarvátky s meči ale zároveň také supermoderní vynálezy, hologramy, boje při nich se používá skutečný... ehm ... plamenomet.

~Akce a postavy

Postavám nechybí určitá hloubka, jsou zajímavé, nemůžou vám být lhostejné, přestože některé bude mít rádi více, některé méně. Víte co od nich očekávat a zároveň v čem jsou nevypočitatelní. A právě tato hloubka jejich charakteru mohla být více využita a prozkoumána, lépe využita. Myslím, že padla za oběť akci, kterou je celá kniha protkána – tyto dvě složky mohly být rozhodně lépe vyváženy. Čtivost tím však nijak podstatně neutrpěla, každá postava měla v příběhu své místo a jejich zajímavě rozehrané osudy mají výborný potenciál do budoucna.

~Mínusy a hlavně plusy

Drobná výtka patří i některým nekonvenčním vynálezům. Přestože je opravdu zajímavé sledovat kontrast zaostalého světa se světem technologie, některé vynálezy se zdají být až moc přitažené a za vlasy, podezřele všehoschopné a jejich funkčnost není dostatečně dovysvětlena. Když už je autorka používat, měla jejich popisu věnovat stejnou péči jako ostatním aspektům příběhu. Ale to je jen drobnost, které si možná ani nevšimnete, pokud se na ni přímo nezaměříte. Styl psaní je vyzrálý a přirozený, příležitostně nechybí nápadité neologismy. Krátké úryvky z fiktivních literárních děl či dopisů, souvisejících s příběhem, uváděné na začátku každé kapitoly, zajímavě dotvářejí atmosféru celého vyprávění. 

~Výzva pro čtenáře

Ke čtení Inkarceronu je třeba pořádná dávka představivosti, především co se týče samotného vězení. Ačkoli je popis okolí dostatečný, prostředí je natolik různorodé a cizokrajné, že se vám z něj může tak trochu zamotat hlava. Vždy vidíte jen tu část vězení, kterou vám autorka zrovna ukázat chce, spojitosti si již musíte vytvořit sami. A samotný koncept vězení, které je tak rozlehlé a zdánlivě nekonečné, že nikdo neví kde je mu konec, je tak trochu výzva. Nakonec se opravdu dozvíte, kde se Inkarceron nachází, ale toto zjištění vás jen zmate o trochu víc.

~Deus ex machina

V knize je hned několik zvratů, které v nejmenším nemůžete očekávat, celý příběh a jeho další směřování vychýlí ze zaběhnutých kolejí a zanechá vás stát s otevřenou pusou. Jak už jsem říkala, o akci v knize není nouze, tempo je svižné, nikdy se nestane, že by postavy jen tak někde postávaly a čekaly na boží zásah - ten na sebe nikdy nenechá dlouho čekat. A právě kvůli tomu se může místy zdát, že jsou některé události až trochu moc "osudové" nebo že je svět zhýčkané Cladie maličko naivní. Ale to jsou jen malé vady na kráse.

 ~Slovo závěrem

Vemli povedená, výborně napsaná a nápaditá kniha, která mě moc mile překvapila a kterou bych doporučila všem fanouškům dystopického či klasického fantasy - a nejen jim. Určitě si zaslouží místo ve vašich knihovničkách.

~Míří na stříbrná plátna
Koncem roku 2012 se zřejmě dočkáme filmového zpracování této knihy a podle posledních informací v hlavních rolí Finna a Claudie uvidíme Taylora Lautnera a Emmu Watson. Ať už tato dvojice společně působí jakkoli prazvláštním dojmem, podle mě by to vůbec nemuselo dopadnout špatně.

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~

Toto je recenze psaná v prosinci 2010 v rámci Xmas Reading Challenge - původní verze recenze.

Pro českou verzi knihy byla do této podoby upravena v dubnu 2011.

[Credits:Úvod je mým překladem textu z originálního přebalu
images: Sunken Prison by jbsc, Life in a golden Cage by Nataraj Metz,
Zeppelin by erenarik, Incarceron Banner by Liliah]

Roztomilé malé lhářky - Sara Shepardová, recenze

Název: Roztomilé malé lhářky, #1) 
Z anglického originálu: Pretty Little Liars (#1) 
Autor: Sara Shepardová 
Rozsah: 264 stran 
Datum vydání listopad 2007(eng), duben 2011 (cz) 
Nakladatelství: BB Art

~Oficiální anotace

Spencer, Aria, Emily a Hanna. Spencer přebrala kluka vlastní sestře. Aria sní o učiteli angličtiny. Emily se zakoukala do té holky, co je na škole nová. A Hanna dělá hrozné věci, aby byla stále krásná. Jenže od doby, co zmizela jejich kamarádka Alison, skrývají všechny před světem jedno mnohem horší tajemství. Podle série knih Roztomilé malé lhářky byl natočen úspěšný seriál, který právě běží v USA.

"Nikdy nevěř hezké holce se strašlivým tajemstvím."

~Navždycky

Bylo jednou pět nerozlučných kamarádek: Spencer, Aria, Emily, Hanna a Alison. Jedna bez druhé neudělaly ani krok, se vším se svěřovaly, neměly před sebou žádná tajemství... Ale jak už to tak bývá, k jedné z nich – k Alison – měly všechny blíž. Jí svěřily i to, co skrývaly jedna před druhou, co se bály nahlas vyslovit. Alison však nebyla žádný svatoušek a ačkoli ji všechny měly rády, tak trochu se jí bály - Alison toho věděla příliš a ony si nebyly jisté, jestli jsou u ní jejich tajemství v bezpečí. Jednoho dne však Alison beze stopy zmizela. Od té doby už ji nikdo neviděl – je tomu tři roky. Všechny její kamarádky to velmi zasáhlo, ale v hloubi duše, ačkoli by to nikdy nepřiznaly, si všechny oddechly – nemusí už se strachovat, že by je někdo mohl odhalit. 

~Vítej doma, -A.

Alison byla jakýmsi spojovacím článkem, který celou partu držel pohromadě. Po jejím zmizení se od sebe zbylé holky začnou vzdalovat, najdou si jiné přátele - Aria se dokonce s rodiči přestěhuje až na Island – a zdá se, že jedna etapa jejich života, zahrnující Alison, skončila a začala druhá. Tak jednoduché to ovšem děvčata mít nebudou. Když se po letech Aria s rodinou vrací do Rosewoodu, začínají se čtveřici bývalých kamarádek dít zvláštní věci. Dostávají podivné - téměř výhružné - vzkazy od někoho, kdo se podepisuje jako A. Ten někdo o nich ví věci, které věděla pouze jediná osoba. Alison.

~Báječní a bohatí
V Rosewoodu jsou všichni buď bohatí, krásní a žádaní, nebo si takoví být přejí. Příběh nás zavádí do prostředí místní střední školy, kde se odehrávají veškerá dramata, která děvčata prožívají. Autorka se na jednu stranu snažila o co nejvěrnější popis amerického teenage života, na stranu druhou je třeba knihu brát s určitým nadhledem. I když je ze začátku trochu obtížné se v příběhu vyznat, protože má rovnou čtyři vypravěčky, po několika kapitolách, ve kterých se něco o každé z nich dozvídáme, už by jejich rozlišení problém nikomu dělat nemělo. Nedá se říci, že by byly nějak mistrovsky do hloubky rozvíjeny jednotlivé postavy, ale každá z nich je definovaná nějakým tím "roztomilým  malým tajemstvím" aka kostlivcem, kterého má ve skříni, takže nehrozí, že by splývaly dohromady. Bohužel to spolu s povrchností, kterou se vyznačují, až na výjimky moc nepomáhá tomu, aby si je čtenář příliš oblíbil. Mezi velké plusy rozhodně patří, že se autorka nebála dotknout se citlivých témat, jako jsou přílišná sourozenecká rivalita, nepřiměřené nároky ze strany rodičů, ale hlavně poruchy příjmu potravy nebo homosexualita.

Aria, Emily, Spencer, Hanna

~Prada, Jimmy Choo a ti druzí

Když už nic jiného, tak se dá říct, že styl psaní je rozhodně nezaměnitelný. Důkazem toho jsou všudypřítomné reference na popkulturu. Dozvíte se všechno o tom, kdo jedl k snídani jakou značku ovesných vloček, kdo měl kabelku od kterého módního návrháře a když si někdo jde koupit lízátko, je nezbytně nutné zmínit jak jeho tvar, barvu, příchuť ale i výrobce – záleží jen na čtenáři, jestli mu bude tohle nálepkování mile dokreslovat atmosféru příběhu, nebo nad ním bude obracet oči v sloup.

~Sériové lhářky

Stejnojmenný seriál na motivy knih Sary Shepardové, který se až na drobnosti od nich moc neliší, má oproti knihám jednu velkou výhodu – sympatické herečky dodávají postavám to, co jim chybí na papíře: nějaký důvod, proč si je oblíbit, vcítit se do nich, zamilovat si je. Nejsilnější stránkou knihy však stále zůstává téměř kriminální zápletka, která nechává čtenáře příjemně napjatého a v očekávání. Možností, co se stalo Alison a kdo posílá ty záhadné vzkazy, je spousta, tak snad atmosféra vydrží i do budoucna – naplánováno je celkem 12 knih.

~Slovo závěrem

Nenáročné holčičí čtení, mírně povrchní, docela napínavé a hodně americké, soustřeďující se na temnější stránky lidské povahy, které určitě pobaví fanoušky seriálu nebo cílové dívčí publikum.

~Děkuji nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku~

[Credits: oficiální anotace BB Artu;

images: It's a secret. by ~Hanna4ever, Pretty Little Liars 4 by ~caris94, Liar by =roseonthegrey ]