Divergent - Veronica Roth, recenze

Překlad oficiální anotace spolu s oficiálním knižním trailerem najdete v prvním Divergent článku.


Název: Divergent
Autorka: Veronica Roth
Datum vydání: 3. května 2011 (originál)
Průměrné goodreads hodnocení: 4.55

Vítejte v Chicagu budoucnosti – v dystopickém světě, kde každý má své pevně určené místo, a je jen na něm, kterou cestou se vydá. Volit však může jen jednou.

~ Předsudky

Kniha Divergent bývá často srovnávána s The Hunger Games. Tohle tvrzení vyvracet nebudu, protože určité podobnosti – a to hned v několika případech – se upřít nedají a přímo bijí do očí. Půjdete-li však do čtení s tím, že se jedná o nové Hladové hry, budete-li se knihy snažit porovnávat, možná budete zklamaní. Můj případ to rozhodně není. Ale neříkejte, že jsem vás nevarovala. 

~ Trocha genetické manipulace

Pokud byste přece jen rádi získali povědomí o tom, co od knihy očekávat: během čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, že Divergent se velmi blíží tomu, co by vzniklo právě zkřížením Hladových her Suzanne Collinsové, Uglies (Oškliví) Scotta Westerfelda a Matched (Dokonalý pár) Ally Condie. Chiméra s takovouto genovou výbavou by možná za běžných podmínek byla životaschopná pouze chvíli a to jen v kontrolovaných laboratorních podmínkách; v rukou Veronicy Roth se však těší pevnému zdraví, utrhla se ze řetězu a už nějakou chvíli terorizuje město. Samozřejmě v tom nejlepším smyslu slova.

~ Ctnosti

Základem každé dystopie je něčím netypické uspořádání společnosti. V Divergent se lidé snaží ráje na zemi docílit pomocí účelného rozvíjení pěti chvályhodných lidských vlastností. Ve městě existuje pět frakcí a každá z nich se vyznačuje právě obdivem k jedné z ctností: 

Nezištní (odříkání)
Vzdělaní (inteligentní)

Neohrožení (stateční)

Přátelští (mírumilovní)
Upřímní (čestní)

Každoročně jsou všichni, kdo dosáhli šestnácti let, přiděleni do frakce, jejíž hodnoty jsou jim nejbližší. Každému je dopřána naprosto svobodná volba. To přece nezní tak špatně, nebo ano? Kdo by nechtěl žít ve společnosti, kde vládnou Nezištní, kterou brání Neohrožení a kde se o pokrok stará elita Vzdělaných? Dobré se ve zlé obrátí ve chvíli, kdy se frakce svým vznešeným ideálům začnou vzdalovat a začnou je překrucovat. Z Neohroženosti se stává lehkovážnost a nelítostnost, ze Vzdělanosti namyšlenost a Nezištnost svým členům zakazuje i pohlédnout do zrcadla. Ve chvíli, kdy se jednotlivé frakce štítí samy sebe a povyšují se jedna nad druhou, i ona svobodná volba mladých lidí dostává hořkou pachuť, znamená-li odchod z rodné frakce většinou opovržení celé vaší rodiny. 

~ Slepá volba

A přesně před touto volbou stojí i šestnáctiletá Beatrice, jejíž rodnou frakcí je Nezištnost. Ochota klást potřeby ostatních před své vlastní, není její druhou přirozeností, tak jak to u Nezištných požadováno. A tak v den volby stojí před rozhodnutím – zůstat se svou rodinou u Nezištných a zapřít samu sebe, nebo se stát jedním z přeběhlíků. Nebudu vás dlouho napínat. Tris – jak si dívka začne říkat – si za svůj nový domov zvolí frakci Neohrožených. Odloučení od rodiny však pro ni možná nebude tím největším problémem. Jako každý z přeběhlíků nemá Tris nejmenší tušení, co ji v druhé části města čeká, jaké požadavky na ni budou kladeny na místě, kde je na nezištnost, ve které celý život vyrůstala, pohlíženo jako na slabost. Než se bude moci stát plnohodnotnou členkou své zvolené frakce, bude si muset projít zasvěcením - tvrdým výcvikem a náročnými testy. Ti kdo neuspějí, jsou odsouzeni k životu na okraji společnosti – mimo jakoukoli frakci.

“Věříme v to, že připraveností se dá vyhnout zbabělosti, kterou definujeme jako neschopnost konat zapříčiněnou ochromením strachem,” říká Four. “Proto je účelem každé fáze zasvěcení vás na to v různých ohledech připravit. První fáze je primárně fyzická; druhá je primárně emocionální; třetí je primárně psychická.”

“Ale co...” zívá Peter uprostřed věty. “Co má střílení z pistole společného se statečností?”

Four zdvihne pistoli, kterou drží v ruce, přiloží její hlaveň k Peterove čelu a natáhne kohoutek. Peter ztuhne, pusu má otevřenou a zívnutí je tatam.

“Vzbuď. Se,” vyštěkne Four. “Držíš v ruce nabitou zbraň, ty blbečku. Tak se tak začni chovat.”

~ Tak trochu jiná odvaha

Zajímalo by vás, čím se baví mladí lidé ve frakci Odvážných? Ti, kteří zábavy jako vyskakování z rozjetých vlaků přežili, vám to rádi povědí. Zajímalo by vás, jak to dopadne, dáte-li mladým lidem do ruky nabitou zbraň, jejíž zvládnutí prezentujete jako nutnou sebeobranu? Tris vám to ukáže - u nebojácných pro ni začíná nový život. Každý den je bojem o to, kdo ze zasvěcenců uspěje; počet míst je totiž omezený a Tris od samého začátku platí za outsidera. Rivalita je všude. Ani opatrná přátelství nejsou zárukou toho, že vás dotyčný ušetří, budete-li si stát tváří v tvář v souboji, zatímco jsou veškeré vaše úspěchy a neúspěchy monitorovány instruktory, jejichž hodnocení rozhodne o vaší budoucnosti. A ti, kteří se dostanou až nakonec, se budou muset postavit svým největším strachům. Doslova.

Utřu si tvář rukávem a směju se tak moc, až mě z toho bolí břicho. Když bude celý můj život takovýhle, plný hlasitého smíchu, troufalé akce a vyčerpání, které cítíte po těžkém ale uspokojivém dni, budu spokojená. (...) začínám si uvědomovat, že jediné, co musím udělat, je dostat se skrze zasvěcení, a tenhle život bude můj.

~ Osobní dilemata

Svižný příběh, který nenudí předlouhým vysvětlováním historické situace, původu jednotlivých frakcí nebo jejich zvyků. Vždy se dozvíte přesně to, co potřebujete a nic víc. Hlavní postava Tris rozhodně není dokonalá, každou chvíli se musí rozhodovat mezi tím co je snadné a co je správné a ne vždy se jí to daří, ale právě to pomáhá se s ní ztotožnit. Tris je do hloubky rozvinutá postava, která během celé knihy projde tak fascinující proměnou, že jen stěží v ní poznáte tu drobnou nerozhodnou dívenku, se kterou jste se na začátku seznámili. A jak do toho všeho zapadají zvláštní pohledy a letmé doteky Trisina nelítostného instruktora jménem Four, který si nenechá ujít jedinou příležitost, aby jí připomněl, kde je její místo a co všechno dělá špatně? Ach ano, máme tady i náznaky – ne úplně zakázané, ale rozhodně nesnadné - romance.

 

~ Kontroverze

Dokážu si velmi snadno představit, že Divergent způsobí stejný poprask, jako mnohé jiné současné knihy, proti kterým brojí spousta rodičů. Tam kde Suzanne Collinsová zavřela děti do arény a prohlásila, že zvítězí jen ten, kdo zůstane jako poslední naživu, jí sVeronica Roth jim dala do ruky nabitou zbraň, naučila je s ní zacházet, nechala je spolu spát v jedné místnosti a pravidla nastavila tak, že do vysněné frakce se dostanou jen ti nejlepší z nich. Výsledkem je strhující thriller plný odhodlání, nelítostnosti, krutosti a zrady. Třeba se nakonec opravdu ukáže že Tris, která od začátku platila za outsidera, do frakce Neohrožených patří víc, než kdokoli jiný. Možná se nezištnost, ve které se narodila, opravdu tolik neliší od statečnosti. A nebo Tris opravdu více než kamkoli jinam, opravdu patří mezi divergentní.

~ Slovo závěrem

Jediná negativní věc, která mě při recenzování této knihy napadá, je snad pouze konec, kde na prvotní dějovou linii trochu nešikovně navazuje druhá, trochu moc uspěchaná a zatížená na heroické scény. Knížce by mnohem více slušel trochu méně epický avšak více propracovaný konec, kde by nebyly chyby v logice událost-následek, které uvěřitelnost příběhu trochu podkopaly. Ale po zralé úvaze ani tato chybička moje hodnocení nesníží. Kniha jako celek mě neuvěřitelně bavila a říci, že se nemůžu dočkat druhého dílu, ani z poloviny nevystihuje jak moc se na něj těším. Pokud máte rádi dramata, ve kterých se autorka nebojí šokovat a nikoho nešetří, Divergent je kniha přesně pro vás!

~ P.S

Zrovna dnes prosáklo, že Divergent bylo filmovým studiem Summit Entertainment vybráno jako hodno zfilmování. Yay, to byla rychlost! Možná se ani nenadějeme, a uvidíme Tris na stříbrném plátně po boku The Hunger Games a Mortal Instruments. Kdo se těší?

[Credits: images: Chicago Dusk by ~paulsaini, Stress by *akirakirai,So long, lonesome by *girlUnknown]