Paranormalcy - Kiersten White, recenze

Název: Paranormalcy 
Série: (Paranormalcy #1) 
Autorka: Kiersten White 
Datum vydání: srpen 2010 (eng) 
Průměrné GR hodnocení: 4.06

Další knihy v sérii (prozatím trilogie)
#1 Paranormalcy
#2 Supernaturally
#3 Endlessly (2012)

   

EDIT: 

V českém překladu by kniha měla vyjít 27. října 2011 u nakladatelství  Fortuna Libri pod názvem Paranormálové - Zlodějka duší. Originální obálka zůstane zachována. Na stránkách nakladatelství si můžete přečíst oficiální anotaci.

~ Jak to začalo
Byla to vlastně docela náhoda, že se IPCA (Mezinárodní agentura pro kontrolu nad nadpřirozenými bytostmi) dozvěděla o Evelynině jedinečné schopnosti, vidět skrze maskovací kouzla, za kterými se obyčejně schovávají nadpřirozené bytosti. Evie tak ve svých osmi letech byla takříkajíc zachráněna ze spárů ústavní péče a pěstounských rodin. Ve svých šestnácti letech je tak jedním z nejlepších agentů, které agentura posílá do akcí, zahrnujících značkování a případné zpacifikování nadpřirozených stvoření, které by mohly pro ostatní nic netušící smrtelníky představovat nějaké nebezpečí. Upíři, vlkodlaci, zombie ani čarodějnice pro Evie, vyzbrojenou růžovým paralyzérem, nepředstavují žádný problém. Volné chvíle tráví se svou nejlepší kamarádkou Lish – mořskou pannou, která vyměnila život v zamořené laguně za akvárium v Agentuře a s ostatními komunikuje počítačem generovaným hlasem.

"Pokud se tam do dvanácti hodin neohlásíš, budeš zneškodněn. Pokud zaútočíš na lidi, budeš zneškodněn. Pokud se pokusíš si to sledovací zařízení sundat, budeš zneškodněn. Těšíme se na spolupráci s tebou."
Ta poslední věta tomu vždycky dodávala šmrnc.

~ Takové normální dospívání
Ale přestože se Evie navzdory nenormálnosti prostředí ve kterém žije, zdá být obyčejnou náctiletou dívkou, která miluje holčičí seriály a nakupování přes internet, život v agentuře ji připravil o kontakt s obyčejnými lidmi, jejími vrstevníky, a o docela obyčejné zážitky jako chození do školy. Proto když se do agentury vloupá Lend - kluk v jejím věku, o kterém nikdo netuší, co je zač a o co mu jde - Evie z něj nemůže spustit oči a začne se s ním sbližovat. Rozhovory s ním jí začínají otevírat oči a ona   poprvé v životě pochybuje nejen o metodách a aktivitách IPCA, ale i tom, co je vlastně zač ona sama, která má s nadpřirozeným světem společného mnohem více, než by obyčejný smrtelník měl. Všude kolem ní totiž začínají nadpřirození umírat a ona je zdá se součástí věštby jedné bánší – věštby, ve které se na Eviin vkus slovo „smrt“ opakuje až příliš často.

Lish se pokusila zanadávat - což je vždycky docela legrační, protože počítač to nedokáže přeložit. Vzešlo z toho něco jako: "Ti píp debilní píp píp vílové a jejich píp píp píp osbese. Měl by radši přestat s píp píp těch píp píp pravidel jinak toho malého pííííííp píp píp."
A to celé naprosto monotónním robotickým hlasem.

~ Vílové a jiné nevypočitatelné katastrofy

Zvláštní místo mezi ostatními nadpřirozenými tady mají víly a vílové, jejichž pojetí si u mě vysloužilo snad celou jednu hvězdičku. Pro agenturu jsou (nutno dodat, že nedobrovolně) nedocenitelnými pomocníky - nepovedlo se jim totiž udržet v tajnosti svá pravá jména a tudíž musí plnit veškeré jmenovité příkazy, které jim lidé udílí. Evie je snad jediná, kdo si uvědomuje nebezpečnost těchto stvoření, schopných ony příkazy velmi obratně překrucovat a užívat k dosažení svých vlastních cílů. Reth, bývalý Eviin kamarád (ex-přítel ?), který ji neustále pronásleduje, je zářným příkladem toho, že nelze důvěřovat někomu, jehož motivace jsou jednou velkou záhadou, a kdo se stejně snadno jako se stal  otrokem magie jmen, může stát nebezpečným nepřítelem.

~ O důležitosti školních skříněk

V Paranormalcy nečekejte žádné složité zápletky ani nervy drásající zvraty. Je to lehké čtení, které těží především ze směsice nadpřirozených bytostí všech možných i nemožných druhů a absurdních situací. Občas se snaží o vážnost, ale vždycky opět sklouzne do roviny, kdy se hlavní hrdinka v jakékoli situaci snaží bavit čtenáře svými vtipnými sarkastickými komentáři a střeštěnými tužbami. Její sbližování s Lendem odpovídá faktu, že je to první (relativně) normální kluk, kterého kdy poznala, všechno je pro ni nové a strhující, ale naštěstí nepodléhá - v současné době tolik oblíbeným - uspěchaným a vše ostatní zastiňujícím romancím. A konkrétně tahle romance je ve své obyčejnosti a nevinnosti hrozně milá. Bohužel však ani nijak převratná.
 

"Ty půjdeš na vysokou? To je úžasný! Počkej, ty chodíš na obyčejnou střední školu? Páni. Jaké to je? měli jste maturiťák? Chodíš často pařit? Máte tam skříňky?"
Zasmál se. "Skříňky?"
"Prostě se mi zdají bezva."

~ Slovo závěrem

Za normálních okolností bych se asi uchýlila k trochu nižšímu hodnocení, ale Paranormalcy na rozdíl od tuctů ostatních, podobně laděných knih, které neurazí ale ani nenadchnou, nemíří příliš vysoko a na nic si nehraje. To, že knize chybí ambice být něčím naprosto úchvatným a nezapomenutelným je vykompenzováno upřímností, kterou jsem z ní cítila. Přesto asi nebudete umírat touhou přečíst si sequel, protože na poli paranormal romancy se jedná o slabý průměr.

ABRIDGED ENGLISH REVIEW