Lovkyně snů - Procitnutí - Lisa Mc Mann, recenze

Název: Procitnutí (Lovkyně snů #1)

Autorka: Lisa McMann
Z anglického originálu: Wake (Dream Catcher #1)
Průměrné GR hodnocení: 3 .81

Nakladatelství: Fragment (ukázka z knihy)

„Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...“

- oficiální česká anotace

~ Román nebo novela?

Kratičká kniha, která by se se svými ani ne 40 000 slovy dala považovat za novelu. Přečtete ji na jedno, maximálně dvě posezení a po jejím skončení si nebudete tak úplně jisti, jestli to už opravdu „bylo ono“.  Možná by nebylo od věci mít již v záloze připravené další díly, navázat a předstírat, že kniha ještě neskončila. Wake – Procitnutí - prvotina autorky Lisy McMann sice nebyla tak propracovaná jako její pozdější Cryer‘s Cros, kde už bylo vidět, že se vypsala a dokázala vytvořit neopakovatelnou atmosféru, ale už i v Procitnutí je vidět její nezaměnitelný styl. Krátké jednoduché věty, přítomný čas, přímočarost.

~ Pár škatulek

Oficiální zařazení knihy od nakladatele originálu zní: „Fikce: sny, bdělé snění, emocionální problémy, tajné operace, mezilidské vztahy, střední školy“. Ano i tak by se procitnutí dalo shrnout. Důraz je kladen především na ty sny, protože jak už je vidět z anotace, hlavní hrdinka trpí zvláštní schopností propadat se lidem do snů. Jeden se až musí divit, jak často její drazí spolužáci usínají právě ve škole a připravují jí tak velmi krušné chvíle – Janie totiž svou účast na snech ostatních neumí nijak ovládat.

~ Den.měsíc.hodina.minuta

Kniha je členěna do krátkých segmentů označených datem a přesným časem – zřejmě aby autorka příliš nemusela plýtvat slovy uvozujícími jednotlivé události. Pokud jste jako já, tahle otravná - nicméně všudypřítomná - číselka zřejmě bude ignorovat a návaznost děje se budete snažit pochopit za běhu, což může být občas vzhledem v rozkouskovaném příběhu plnému snů trochu matoucí. Autorka nikomu nemaže med kolem pusy, většina snů je divných, trapných a nelogických, což Janie staví do pozice, kdy o svých blízkých a o tom, co se jim honí hlavou, ví někdy i víc než oni sami. Sny jsou alfou a omegou, snad polovina děje je snového charakteru – poskytuje tak Janii prostor k mapování svých možností jako lovkyně snů (v originále Dream Catcher).

~ Pomaloučku, polehoučku
Ve chvíli kdy Janie přestane být ve snech svého spolužáka Cabela jen nečinným pozorovatelem, začne si pomalu uvědomovat, že by mohla také něco změnit a být ostatním užitečná. Cabel, o kterém se říká, že má co dočinění s dealováním drog, se najednou zdá být jediným, komu na ní opravdu záleží a komu by se mohla svěřit. Romance mezi Cabelem a Janie je docela milá, přirozená, občas i dramatická, bohužel nijak zvlášť epická či nezapomenutelná. Nutno také říci, že příběh se vyvíjí tak nějak nenápadně a postupně. Na konci nečekejte žádné velké ohňostroje ani nervy drásající zvraty… jen drobná odhalení a nenápadné změny. 

~ Slovo závěrem

Takhle krátké knihy se hodnotí těžko – je v nich málo prostoru, abyste si někoho zamilovali, jsou příliš krátké, aby mohly mít nějakou propracovanou zápletku… Jestli se vám Procitnutí bude líbit, je mnohem více než u ostatních knih záležitostí pocitovou, nikoli rozumovou. Pro mě představuje milou chuťovku, která na chvíli zabaví, avšak neučaruje.